Svět lakoty a chamtivosti

18 3 0
                                    

Věděl jsem, že svou cestu za poznáním všech světů nezačínám zrovna v tom nejlepším. Přesto jsem chtěl vidět všechny světy. Tehdy mi ještě úplně nedocházelo, že se z některých není snadné dostat ven.
Nebylo mi přesně jasné, proč zrovna svět lakomců je označen jehlou, ale to by nebylo jasné nikomu.
Ve chvíli, kdy jsem vstoupil dovnitř jsem se dosyta rozhlédl kolem sebe. Po travnatých kopečkách se honili lidé za různými věcmi. Měli žít jen s tím, co potřebují. To ale pro ně nebylo možné. Ženy v obyčejných, hnědých šatech běhaly za zdobenými, bohatě vyšívanými šaty, které plachtily vzduchem. Zakopávaly, rozdíraly si kůži, hnaly se tudy i tamtudy, jen aby se dostali k šatům. Další chlap držel vítězně v ruce jehelníček plný zdobených jehel. Jehly ho píchaly do prstů, ale on je vítězoslavně držel a nadšeně se na ně usmíval. Za ním v trávě se válela jedna obyčejná, kovová jehla. Z náhlého popudu jsem ji chudinku osamělou zvedl ze země.
Dospěl jsem k názoru, že už jsem viděl dost. Že se můžu vrátit zpět a zkusit jiný svět.
Otočil jsem se k východu, ale žena v černém strážící bránu proti mně natáhla ruku.
"Stůj," řekla tiše a úsporně, skoro jako když jí ani nestojí za to plýtvat na něj hlasem, "prokaž, že jsi hoden toho jít ven."
Přemýšlel jsem tehdy urputně, čím by se dalo dokázat, že jsem hoden opustit svět lakomců a pak mě to napadlo. Dám jí to, co nepotřebuji. Co mám navíc a mohlo by někomu posloužit. Měl jsem v kapse hodinky. Jestli jsem něco opravdu nepotřeboval, pak to bylo vědět, kolik je hodin. Vytáhl jsem je z kapsy a pomalu jí je vložil do dlaně.
"Myslím, že mé hodinky jsou mi k ničemu, nepotřebuji vědět, kolik je hodin. Jsou sice hezké, ale nosit něco jen proto, že je to hezké, když to někomu může sloužit, je marnotratnost," tázavě jsem se na ni zadíval.
"Pokračuj do světa, který se objeví na tvém kameni osudu," řekla mi tiše, "tady už ses poučil."
"Děkuji," kývl jsem a vydal se dál.

Třicet dva SvětůKde žijí příběhy. Začni objevovat