2. Vlčí stmívání-Temné časy (DOKONČENO)

11. Kapitola

Uběhl den, táborem se nesla hustá mlha, která připomínala mléko. V noci pršelo, bylo to jako by Nebeští psi předpovídali pohromu, co se dnes stane. Kejty vyšla ze svého útulného doupěte s myšlenkou, že se tu už nikdy nemusí vrátit. V místě, kde by měl být břeh jezera, stáli malé siluety stvořeních, které z daleka připomínali psi, byli to lišky. Kejty se zhluboka nadechla a pomalu se začala přibližovat k liščím siluetám. Šla se zdviženým čumákem, aby ukázala svou autoritu.-Tak jo..je to tady...Den D...Prosím, Nebeští psi, ať to vše dobře dopadne.-poslala svou modlitbu k ochranářům její smečky. Když už byla blízko liščí smečky, poznala mezi nimi i jejich Alfu, který se starostlivě díval na menší lišku.-Ta bude asi Beta.-pomyslela si a sedla si opodál. Překvapilo ji, když od Bety vyskočila směrem k ní dvě liščátka. Obě malé lištičky ji začaly zkoumat. Jedna, ta větší, ji čichala k polštářkům na přední tlapce. Kejty se začala smát, když lištička začala polštářky i lízat.,,Sunset!"okřikl malou holčičku její táta.,,Plomiň tati."zapískala rezavá dceruška a dohopsala k Alfovi.,,Mně se neomlouvej."řekl lišák a pobaveně sledoval svou druhou dcerušku, která mezitím stihla Kejty vylézt na záda.,,Sunrise, neotravuj."napomenula lištičku Beta.,,No jo fult."kníkla a hravě z Kejty seskočila.,,A jak se jmenuješ?"zeptal se Alfa. Kejty se na něj podívala a všimla si, že se dívá celou dobu na ní.,,Jo, omlouvám se. Dobré ráno, já jsem budoucí Alfa Rů..Kejty."představila se a usmála se od ucha k uchu.,,Růkejty?"nakrčil čumák.,,Ne,ne. Jen Kejty."vysvětlila pobaveně. Alfa se zasmál a kývl.,,Dobré ráno."ozvalo se za Kejty. Kejt otočila hlavu a spatřila Alfu s celou smečkou za ní, teda kromě Tenebris, Záře, Omegy, Troye a štěňat.,,Malum je už blízko, hned za severním lesem u hor."řekl liščí Alfa. Alfa kývla a podívala se na Betu.,,Matky se štěňaty běžte do Tenebrisiného doupěte...Voní..bylinkami."řekla a liščí Beta kývla. Beta s matkami se rozběhla do mlhy směrem k doupatům. Za nimi se rozběhlo pět liščátek společně se Sunset a Sunrise,které se ještě otočily na Kejty a kývly ji na rozloučení. Pak se všichni slepě vydali za Alfami. Jo, slepě, v té mlze bylo vidět jen na metr.

Mlha se časem rozplynula, takže když došli na osudné místo, tak viděli všechno. Kejty si olízla nervózně čenich.-Za chvilku to započne...boj na život a na smrt...Trochu mi to připomíná Psí běsnění...-pomyslela si a cítila jak ji začíná bolet břicho. Zhluboka se nadechla. Za chvíli půjde o životy a ona se nemůže vymlouvat na bolení břicha.,,Ale, ale, ale...."ozval se hluboký hlas. Naše a liščí smečka se postavila do obraného kruhu. Na téměř krásném nebi se objevil mrak, který neměl konce. Vše se magicky zbarvilo do rudého odstínu, vypadalo to jako konec světa. Z lesa začali vystupovat vlci s barvou srstí černější než uhlí. Některým oči rudě zářily, jako by žíznili po krvi a smrti. Spousta vlků měla hromadu hlubokých zranění. Byl tu i jeden, který neměl packu! A i přesto tu hrdě stáli a těšili se až budou moct někomu prokousnout hrdlo. Pak si všimla na menší skalce, toho nejhoršího vlka ze všech. Měl jen jedno oko a to mu rudě zářilo jako nějaký drahokam. Uši už skoro neměl, na jedné tlapce mu bylo vidět i trochu kosti. Byl to nechutný pohled.,,Malume, už se znovu setkáváme."řekla Alfa a hleděla mu přímo do jeho oka.,,To jsi ty? Ta malá princeznička? Hledáš svoji maminku?"zasmál se a sledoval ji.,,Jdu zvrátit to, co se kdysi stalo!"Alfa dupla a naježila se ji srst.,,Jdeš zvrátit, svou hloupost?"zeptal se pobaveně a protáhl se až mu v zádech křuplo. Kejty si všimla, že Alfě dochází trpělivost.,,Hele, kdo tu je."řekl Malum a ukázal na velkého vlka se znamením na rameni. Alfa sebou cukla a o kousek couvla.,,Ale už dost toho divadla okolo...Má smečka má už hlad...A hádej co budou mít na jídlo..."štěkl a všichni se nachystali na boj.,,ÚTOK!"zavyli všichni tři Alfové. A nastalo to, naprostý chaos. Alfa se vrhla na samotného Maluma, zatím co ostatní začali bojovat s členy jeho kruté smečky. Na Kejty skočila vlčice, dvakrát větší než byla ona. Držela ji na zemi a kousala ji do hrdla. Naštěstí pro Kejty zkus měla maly, takže to bylo jako by ji kousalo pěti měsíční štěně. Kejty se ji snažila shodit, ale narodil o zkusu měla tlapy silné, takže s ní nepohnula. Kejty ji začala zadníma nohama kopat do břicha a kousat  ji do přední tlapy. Když ji přišla pomoc, Bronny. Bronny do vlčice narazil z boku a ona to neustála a spadla vedle Kejty. Pak vlčici začal zuřivě kousat do měkkého boku. Kejty se rychle vzpamatovala a začala mu pomáhat. Černá vlčice je ze sebe shodila a utekla s velkým zraněním na boku do lesa, dál od hranic naší smečky.,,Děkuji."řekla Bronnymu a ten ji rychle olízl láskyplně ucho a vydal se pomoc někomu jinému. Kejty se rozhlédla a spatřila onoho vlka se znamením na rameni, jak spěchá nenápadně do jejich tábora! Kejty neváhala a začala ho pronásledovat. I přes své zranění se za ním rozběhla a snažila se mu být v patách. Náhle za sebou uslyšela dupání a funění, byl to liščí Alfa. Kejty na něj kývla a společně zlého vlka sledovali a snažili se ho dohnat. Vlk byl však moc rychlý, takže ho dostihli až v táboře,kde doběhli, ale pozdě. Vlk už v tlamě házel ze strany na stranu s malým nebohým tělíčkem.,,Sunset!"zavyl smutně lišák. Vlk malou lištičku vyplivl a začal se přibližovat ke Kejty. Kejty polkla a couvla. Vlk ji měl, ale už vyhlédnutou jako mají lovci vyhlédnutou laň. Kejty se rozběhla do východní části lesa a nelítostný vlk se vydal za ní. Kejty běžela jak nejvíc mohla, šlo ji o život. Vlk zrychloval a ona cítila jeho přibližující se dech. Pak, ale vyběhla z lesa a ocitla se u neznámé rokle. Zastavila u ní a nahlédla dolů.,,Tady jsi...Někoho mi připomínáš."řekl drsný hlas. Kejty se otočila a spatřila toho vlka.-Má být snad tohle můj vrah?-pomyslela si a nervózně si olízla čenich.,,Jsem Budoucí Alfa!"zavrčela a cítila, jak se ji naježila srst.,,Ahá, už vím..Ty jsi dcera Moon..Té sladké důvěřivé Moon."zasmál se a nepřestával se k ní přibližovat.,,Už přišla díky nám o otce, o matku, o sourozence, o polovinu smečky a teď i o dceru..."zasmál se a připravil se skočit. Když Kejty něco napadlo. Vlk skočil a letěl přímo na ní, už ji nemohlo nic zachránit. Když náhle Kejty rychle skočila na stranu a vlk nemohl nic dělat. Jen zavřít oči a doufat, že ho pád rychle zabije. Kejty se bez dalších myšlenek rozběhla do tábora.