2. Vlčí stmívání-Temné časy (DOKONČENO)

1.Kapitola

Uběhl měsíc a tři týdny. Růženka seděla na břehu a sledovala chladné jezero. Najednou z lesa vyběhl vlk podobného věku jako byla ona, možná o měsíc starší. Zvedla hlavu a koukla se na něj.-Toho znám....-pomyslela si a stoupla si. Vlk běžel směrem k jezeru, směrem k ní. Zrychloval a mířil na ni. Růženka si uvědomila pozdě, aby uhla. Narazil do ní a oba spadli na tvrdou zem. Zakňučela a rozhlédla se. Vedle ní ležel šedobílý vlk s jizvou přes čumák. Vlk otevřel víčka a ona spatřila jeho studeně modré oči. Zabušilo ji srdce, tak krásné oči v životě neviděla.,,U nebeských psů, moc se ti omlouvám."vyhrkl a vyškrábal se na packy. Pomohl ji vstát a ona se mu stále dívala do očí.,,Co se to tu děje? A kdo je ten vlk?"ozvalo se za ní. Byla tak zhypnotizovaná jeho očima, že si nevšimla, že je celá smečka sledovala. Vlk si bez váhání sedl a podíval se na černého naštvaného psa.,,Já jsem Troy."řekl vlk a zase se koukl na Růženku. Ta jen valila oči, nechápala, co se právě stalo.,,Promiň....."šeptl a omluvně se na ni usmál. Růženka se taky usmála, cítila se jak v nebi. Pak, ale uslyšela za sebou kroky a opravdu tiché vrčení.,,Co tady děláš?"řekl hrubě hlas, Růženka hned poznala o koho jde, ani se nemusela otáčet.,,Nevím. Objevil jsem se v lese a běžel jsem. Kupodivu jsem nenarazil do žádného stromu."vysvětlil Troy.,,Ale narazíš do mojí dcery. Nezdá se ti to divné?"štěkl vztekle Beta a stoupl si mezi ním a Růženkou.,,Já jsem jen poslouchal hlas. Nevěděl jsem, že do někoho narazím."štěkl, bylo vidět, že mu docházela trpělivost. Beta vycenil tesáky.,,Ukážu ti, že na naše území se nesmí!"zavrčel a připravil se k útoku.,,Tati NE!"vykřikla Růženka, která došla k Troyovi.,,To je ten vlk. Co se mi o něm zdálo."dodala, aby pochopil. Troy se na ni nechápavě podíval.,,Myslíš ten bájný Zachránce."odfrkl si Beta a nepřestával na Troye cenit tesáky. Pouze kývla, doufala, že to pochopí..Ale nepochopil...,,Růženko, byl to jen SEN!!"řekl naštvaně.,,Co se to tady děje?"ozvalo se najednou. Růženka natáhla hlavu a všimla si Alfy, která stála opodál a celou situaci bedlivě sledovala.-Ta to pochopí..-oddychla si Růženka a nenápadně se pousmála.,,Mami, to on je Zachránce."vysvětlila a ukázala na Troye. Troy je mlčky sledoval a snažil se pochopit, co se děje. Alfa pohlédla na něj a nakrčila nepřesvědčeně čumák.,,Říkáš, že jsi se objevil v lese?"zeptala se a zvedla tázavě obočí. Troy pomalu kývl a prohlížel si tuto trojici.,,Nic jiného si nepamatuji."dodal a poškrábal se za uchem.,,Mami nech ho tu."prosebně se koukla na Alfu.,,No dobrá, ale zjistíš mi o něm něco víc. A jeho postavení je jasné, hlídka."štěkla Alfa a s Betou odešla. Smečka si začala všímat svých věci, ale občas se někdo na toho ,,zachránce" podíval.,,Proč jsi se mně zastala?"zeptal se Troy, který si sedl.,,Měsíční psice mi řekla, že přijde zachránce."vysvětlila a podívala se mu do očí. Kdyby neuhnula pohledem, tak by ji hypnotizoval ještě hodně dlouho.,,Podle mně myslela tebe."dodala a přátelsky se usmála. Troy se na ni překvapeně koukal.,,V čem zachránce?"optal se a dal hlavu na stranu.,,V boji...V boji s Temnou smečkou."vysvětlila a olízla si čumák.,,V mém snu jsi zabil jejich Alfu Maluma."dodala, aby chápal. Troy zděšeně vyvalil oči.,,Já mám zabít nějakého vlka?"vyštěkl. Růženka jen kývla, nevěděla, co mu na to říct.-Snad jsem to tady teď řekla, ne?-pomyslela si.,,Tím nás zachráníš! Nemusíš se za to stydět. A pravda, ještě se to nestalo."řekla, aby mu zvedla náladu..,,A taky nestane."řekl rozhodně a vstal.,,Troyi, kam jdeš?"zeptala se překvapeně.,,Pryč. Nechci někoho zabít."odpověděl a porozhlédl se.,,Troyi ty zabiješ Alfu Maluma. To je dobře."dupla a taky vstala. Sledovala toho šedého vlka a čekala, co udělá. Byla připravena, aby ho zastavila. Troy se však zhluboka nadechl a odešel do blízkého doupěte.,,Někdo nenese dobře svůj osud, že?"ozvalo se za ní. Otočila se a tam byl Lost, hnědý pes s dlouhýma ušima.,,Věřím, že na tvém snu musí být něco pravdy."dodal a sedl si vedle ní.,,Já ho nechápu.Proč nechce zabít nejkrutějšího Alfu na světě?"zeptala se a sedla si vedle něj.,,Některým dělá problém někoho zabít, Růženko."odpověděl klidně a chtěl ji olíznout ucho. Ona, ale uhnula.,,Říkáš to, jako bych já někoho zabila."zavrčela a naježila se ji srst.,,Promiň, tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem říct, že někteří nemají vlohy na zabíjení ani když je to tak správně."řekl a omluvně ji rychle olízl ucho, aby mu zase neuhnula.,,To asi jo."usoudila a pousmála se na něj. Protáhla se a zívla....