NEW POST || BTS || CZ

~ 17 ~

Jeon JeongGuk

,,Počkej-" začnu se smát a když prudce zastavím, začne se mi motat hlava. YoonGi se taky zasměje a odkryje ten jeho krásný úsměv.

My jsme mohli jít kamkoliv, al šli jsme do kina na Jak Vycvičit Draka 3 a teď jsme strávili asi hodinu tím, že jsem se procházeli po městě. Nakonec jsme skončili tady, na takovém menším hřiště a točíme se tu na kolotoči jak dvě děti.

,,Na druhou stranu nebo se tu-" položím si ruku na břicho a zakloním hlavu, s čímž se on začne smát.

,,Možná bychom už měli jít..." řekne pobaveně a nemotorně přeleze zábradlí, já ho jen ho sleduji. Cože?

,,Pojď..." natáhne ke mně ruku a já ji samozřejmě hned příjmu, s čímž vylezu ven. Ve chvíli, kdy jsem byl venku z kolotoče, čekal jsem, že mě pustí, ale nepustil.

,,Kam chceš jít teď?" rozhlednu se, ale potom můj pohled padne k našim spojeným rukám. Vážně ho držím za ruku?

,,Po dnešku jsem dost unavený," zhluboka se nadechne. ,,ale byla to strašná sranda..." když řekl strašná, zhrozil jsem se, ale nakonec věta nabrala jiný význam. ,,Půjdeme už na hotel?" usměje se na mě a stiskne moji ruku. YoonGi, tohle nedělej, už tak mám problém se vedle tebe udržet na nohou a tohle mi moc nepomáhá...

Po pár dalších slovech se nakonec vydáme pomalým krokem k hotelu.

,,S kým ty tu vůbec jsi?" otáže se a tím prorazí ticho.

,,S mým nejlepším kamarádem, s Tae... S námi tu jsou ještě dva kamarádi, Jin a Jimin..." usměji se. ,,Jsme tu skrz Cypher... Chtěli jsme jet s Taem na koncert, ale nechtěli jsme jet sami..." objasním mu a on s úsměvem kývne. Vlastně to bylo tak, že Tae sem Jimina a Jina přisral, ale to je to samý, ne?

Když dojdeme k hotelu a dostaneme se do našeho patra, s takovým příšerným pocitem, že tenhle den je u konce, pustím jeho ruku. Ah...

Kouknu na něj a usměji se. ,,Tak- asi- ahoj..." řeknu a on se uculí.

,,Ještě si napíšeme, že ano?" vypadne z něj a já s úsměvem kývnu.

,,Tak ahoj, Kookie..." potom mě obejme. Moje rozklepané ruce mu položím na záda a jemně jej pohladím. Bože, on je tak maličký...

Když mě pustí, vydá se ke svému pokoji, který je hned o pokoj dál, tudíž číslo 124. Než zmizí ve dveřích, ještě mi mávne. Když tam chvíli jen tak tupě stojím a koukám, spokojeně se usměji a potom otevřu dveře od našeho pokoje, vedle kterého stojím. AH!

==========  

To be continued...  

Shooky

Opraveno ✓