NEW POST || BTS || CZ

~ 77 ~

Jeon JeongGuk

,,YoonGi, ale ty se ploužíš jak šnek!" máchnu rukami, když se zastavím nahoře na kopci.

,,Víš," zhluboka se nadechne. ,,já bydlím ve městě, já jdu na procházku maximálně do McDonaldu a zase domů..." když mě dojde, opře se o kolena a snaží se nabrat dech. Prohlédnu si jej.

,,Už jsme skoro tam..." ukážu na cestičku a upravím si mikinu.
Nelíbí se mi, že si vzal do lesa jen triko... Pod těmi stromy bývá dost zima a nechci, aby mu bylo chladno...
,,Ale pokud chceš, vezmu tě na záda..." řeknu a usměji se.

,,Nebudeš mě tahat na zádech, jsem těžký a ty jsi mladší..." vydá se pomalu tím směrem. Sleduji jeho záda a potom se pobaveně usměji.

Jdu hned za ním a když s ním srovnám krok, rychle se skloním, chytím si jej pod koleny a vezmu si jej do náruče jako princeznu. ,,Říkal jsem ti, že náš věk nic neznamená..." řeknu hned a on překvapeně vyjekne. ,,A jsi lehký..." řeknu odhodlaně.
A já jsem silný!

YoonGi chce něco namítat, poznám to, protože se nadechne a otevře pusu, ale potom si to rozmyslí a pusu zase zavře. Ruce mi obtočí kolem krku a hlavu si opře o moje rameno, já se vítězně usměji.

Park JiMin

,,Běžte pryč..." řeknu poněkud s klidným tónem. Taemu jsem se úspěšně vyhýbal a teď se tu najednou objeví... A ještě k tomu s ním!

,,Chceme s tebou mluvit..." jako první se ozve Tae a chce jít ke mně, ale já hned couvnu.

,,Není o čem mluvit, chápete to?" řeknu poněkud naštvaně. Potom si vezmu z lavičky moje pití a snažím se zachovat klidnou tvář.

,,Ale je... Chci s tebou mluvit a tom, co se stalo..." řekne HoSeok a ukáže na mě. TaeHyung mezi námi kmitá pohledem.

,,Není!" ceknu. ,,Já už to nechci řešit... Už je mi to jedno-" řeknu a otevřu flašku.

,,JiMine, dokážeš konečně pochopit-"

,,HoSeoku, já nic chápat nechci... Posledně ses vyjádřil dost jasně..." zabrblám. Loknu si a kouknu do zrcadla.

,,Byl jsem naštvaný..." šeptne.

,,A víš co?" řeknu podrážděně. On mě jen sleduje, já se na něj tedy znovu otočím. ,,Mně to je úplně u prdele... Je mi úplně jedno, jak ti bylo a je mi jedno, jak ti je teď, protože moje pocity taky nikoho nezajímají..." vypadne ze mě rozdurděně.

,,Já se tě snažil chápat a jen jsem byl kvůli tomu vzteklý-" štěkne HoSeok.

,,A myslíš si, že já jsem nebyl? Choval jsi se jako malé rozmazlené děcko a nedokázal jsi se k ničemu postavit čelem-" zavrčím.

,,Jenže já se snažil!" vyjekne HoSeok a já chci hned něco namítat.

,,Přestaňte!" vykřikne Tae. Místnosti se rozezní ticho.
,,Už mě to doopravdy nebaví... Oba jste se chovali jako neskuteční blbci..." jen ho jak já, tak i HoSeok sledujeme. ,,Ale HoSeok se přijel omluvit... Omluvil se mj a teď se přišel omluvit i tobě, Minnie..." kouknu na něj a potom na HoSeoka. ,,Tak bys mu mohl dát aspoň tu blbou šanci se pokusit omluvit... Já mu ji taky dal..." řekne a potom koukne na něj a máchne rukou v gestu předání slova.

Jsem ticho. Jen se dívám na Taeho, ale potom můj pohled padne k HoSeokovi a jen čekám.
,,JiMine," osloví mě a přejde blíž. ,,YoonGi jel za JungKookem a mě napadlo, že bych mohl jet s ním... Samozřejmě- ne za JungKookem, ale za tebou a za Taem..." řekne a já jen v tichosti poslouchám, s čímž kouknu přes jeho rameno na TaeHyunga. ,,Jel jsem sem s tím rizikem, že moji omluvu ani jeden nemusíte přijmout... A pokud by to tak bylo, tak aspoň pojedu domů s pocitem, že jsem se řádně omluvil a- už víc udělat nemůžu..." řekne a já si jej prohlédnu.
,,JiMine," zase řekne moje jméno. ,,omluvám se... Vím, že jsem občas hlupák..." potom sklopím omluvně zrak k zemi.

Min YoonGi

JungKook mě postaví na zem a nemotorně o sebe ťukneme čely. Začneme se oba smát jak blbci.
,,Promiň..." řekne pobaveně JungKook a potom sebou kecne na zem. Kouknu na něj a potom před nás.

,,Páni..." vydechnu a sednu si pomalu velde něj do trávy. Celý v úžasu sleduji blikající město pod kopcem a velké jezero za ním.
,,J-Jak jsi tohle místo našel?" optám se a kouknu se na něj. Zapřu se rukami a sleduji tu nádheru.

,,Chodíval jsem sem často..." usměje se JungKook a já se na něj podívám. Světla v dálce se odráží v jeho očích.
,,Chodíval jsem sem často s tátou..." řekne a já pokývu hlavou. Potom se zamyslím.

,,Nevím, jestli- je neslušné se zeptat nebo-"

,,Umřel, když mi bylo deset..." přeruší mě a hned sklopí pohled. Kousnu se do rtu.
Na to jsem se asi neměl ptát...

,,JungKookie," šeptnu tiše a ruku mu položím na rameno. ,,to je mi moc líto..." natáhnu se k němu. Ruce mu obtočím kolem pasu a on mě automaticky chytí kolem ramen. Nemotorně se k němu přísunu, abych mu mohl být co nejblíž, ale protože neudržíme rovnováhu, svalíme se jak dvě pucky na zem.

Hlavu si lopožím na jeho hruď a on se zhluboka nadechne. Panuje mezi námi ticho, ozývají se jen zvuky lesa za námi, což je v celku děsivé.

Jen ho pevně držím a hladím ho po boku.
,,Hyung, není ti zima?" optá se tiše. Já se jen tak pobaveně usměji nad tím, jak je i v tuhle chvíli starostlivý a nesouhlasně zamručím. Zavřu oči.

Cítím jeho ruku na mých zádech. Jen mě zlehka hladí, s čímž já tak spokojeně vydechnu.

,,YoonGi..." potom ucítím pevný stisk na mém boku a v několika vteřinách ležím pod ním. Tráva mě začne lechtat za krkem a na tvářích.
Sleduji jeho oči. V tom přítmí se tak zvláštně lesknou.

Chce něco říct, ale když mu ruku položím na tvář, rozmyslí si to. Přitáhnu si ho blíž a on rozetřeseně vydechne.
Jeho rty se zlehka otřou o ty moje a po mých zádech přejede mráz. Nevím jestli to je z toho, že je mi zima a nebo z toho, co se právě děje, ale je to příjemné.

,,Jung-K-Kookie," kníknu tiše a rukou sjedu k jeho zátylku. Celým tělem si ho na sebe natisknu, on v tu chvíli tiše vydechne a já ucítím jeho horký den na mých rtech. ,,p-pr-osím..." jen co to ze sebe vykoktám, ucítím jeho vlhké rty na těch mých.

Vydechne do mých rtů a já rukou přejedu po jeho zádech. Spokojeně přivřu oči, stejně jako on a rukou ze zátylku vjedu do jeho vlasů. Do šumu lesa se ozývá tiché mlaskání.

Když ucítím jeho ruku na mém stehně, automaticky nohu pokrčím a on se odtáhne, s čímž se ozve jeho těžký nádech. Pohladím jej jemně po tváři.
Je celý červený, ale já na tom nebudu jinak.

,,Hyung, já-" šeptne tiše a já si ho přitáhnu ještě do jednoho rychlého mlaskavého polibku.

,,Já vím..." šeptnu tiše a palcem přejedu po jeho rtu. On se potom opře čelem o moje rameno a já jej pevně obejmu.

==========

To be continued...

YOONKOOK? 😏😳🤭

Shooky