~ 63 ~

1.3K 96 8
                                    

Jeon JeongGuk

---

Pá, 12:34

Kookie 🌹
Tak jak, baby?
Už se na mě těšíš? 😏

Gi 😻
Co?

Kookie 🌹
Nic 😳

Gi 😻
Těším se na tebe, koťátko... ❤️

Už mě to tady ale nudí

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Už mě to tady ale nudí...
A HoSeok je otravnej...
Ale už jsme skoro tam...
Proc bydlíte v takové prdeli?

---

Bože... Mě jebne... Jebne mi... Jen co ho uvidím, jebne mi... Bože... Proč já jsem mu SAKRA nabízel, že může být u mě?! Ah! Co sakra budu dělat? Já ho ráno uvidím umřu, uvidím ho u snídaně, umřu, uvidím ho kdykoliv, umřu!

Sleduji dveře od vlakového nádraží. Nervózně si okusuji rty a prsty poklepávám na mé koleno. Potom zase kouknu do mobilu.

,,Klídek..." ozve se pobaveně Jin s můj pohled střelí k němu. ,,Všechno bude okay..." usměje se.

,,No..." dlouze vydechnu. ,,Já jen-" potom se zarazím, protože žádné jen není.

---

Kookie 🌹
No dovol?!
Prdel?!

Gi 😻
Co?
Je to na tebe moc drsné slovíčko?

---

Když si to přečtu, celý zrudnu. Kouknu na Jina, který mi kouká přes rameno do mobilu a hned od něj můj displej odvrátím.

---

Kookie 🌹
Já to slovo taky občas použiju, víš?
Tady jde o to, jak jsi nazval můj domov!
Moje milované město!
To úžasné místo!

Gi 😻
Prdel...

Kookie 🌹
Ty jsi v prdeli...

Gi 😻
Zatím ne...
Jedu tam...

Kookie 🌹
Nebavím se s tebou...

Gi 😻
Asi budeš muset...

Kookie 🌹
Proč jako?

Gi 😻
Vlak právě zastavil...

*Zobrazeno*

---

Ti jebe?! Vytřeštím oči a sleduji displej. Asi mám infarkt...

Jin potom koukne ke dveřím vlakového nádraží a tak blbě se usměje. Když tam kouknu a všimnu si YoonGiho, vypnu mobil.

,,Běž-" Jin se blbě usměje a drbne mi do ruky. Otevřu dveře od auta a vystoupím, YoonGi i HoSeok se rozhlíží.

Jakmile si mě všimne HoSeok, něco YoonGimu řekne a vydá se mým směrem. Já i YoonGi jen tak tupě stojíme. Bože...

Vydám se šouravým krokem za ním. Mobil si začnu nemotorně schovávat do kapsy.

Přesně patnáct kroku mě od něj dělilo. Ano, počítal jsem si to...

,,A-a-ah- Meh..." Dík... Fakt dík...

YoonGi se zasměje. ,,Taky tě rád vidím..." řekne pobaveně a pustí rukojeť od jeho menšího kufru. Potom se ke mně natočí a udělá krok, který přeruší tu vzdálenost mezi námi. Jeho ruce se obtočí kolem mého pasu a pevně mě stiskne.

Zničeho nic, jako bych ohluchl. Je ticho, které prolíná jen můj hlasitý tep.

Ruce obtočím kolem jeho ramen a přitisknu ho k sobě. Skloním se k němu a obličej mu zabořím do vlasů, s čímž nasaji jeho příjemnou vůni. Spokojeně přivřu oči.

Cítím, jak mě jemně hladí po zádech a donutí mě to k úsměvu. ,,Chyběl jsi mi..." Zamumlám mu do vlasů.

,,Ty mně taky..." ucítím, jak se s tím jak mluví jeho rty otírají přes triko o moji hruď.

,,Pojď, půjdeme, musíš být po té cestě unavený..." usměji se, chytím jej za ramena a odtáhnu se od něj, abych se na něj mohl podívat.

Kývne a když hmátne po jeho kufru, já jsem rychlejší. Vezmu rukojeť a kufr si přitshnu k sobě. ,,Dám ti ho do auta..." řeknu hned, potom se otočím směrem k autu.

Vydám se tím směrem a když ucítím, jak mě zatáhne něco za rukáv druhé ruky, kouknu se. YoonGi drží můj rukáv a jde hned vedle mě. Mám chytit jeho ruku? Jak se mám chovat, když jsme se týden neviděli?

Když jsme u auta, HoSeok a Jin stojí u kufru. ,,Jedeme?" ptá se Jin, potom vezme YoonGiho zavazadlo a dá ho do kufru auta vedle toho HoSeoka.

,,Jasně..."

=========

To be continued...

Trochu delší díl... :3

Shooky






NEW POST || BTS || CZKde žijí příběhy. Začni objevovat