Znovu /DOKONČENO/

#1

,,Už zase koukáš na maminku?" Usmál jsem se a podal ji misku s ovocem. Seděla u televize v tureckém sedu, tak jak to dělala každou neděli a hypnotizovala její obraz.
,,Tahle je moje nejoblíbenější." Ukázala svým malým prstíkem na televizi. Zahleděl jsem se na tmavovlásku se zářivě zelenýma očima. Stála na skále na pobřeží. Na tváři ji hrál úsměv. To byl den, kdy jsem se o ní dozvěděl. O mém malém pokladu. Po tváři mi přeběhla slza, nad tou krásnou vzpomínkou.
,, Nebreč tati." Zabručela a upřela na mě své oči.
,, Máš oči po ní." Usmál jsem se a objal jí. Tolik se jí podobala. Nejen vzhledově i povahou. Stále byla veselá, ta dětská radost přímo čišela z jejích očí. Z očí, které jsem znal dávno předtím, než se narodila.
Zvedl jsem jídlo vzduchu, obmotala ručičky kolem mého krku a hlavu si položila na rameno. Klížila se jí víčka. Bylo už docela pozdě. Odnesl jsem ji do pokoje a opatrně položil na postel. S polibkem na čelo jsem se dal na odchod. Než jsem zavřel dveře, podíval jsem se na svou spící princeznu.
Rozhlédl jsem se po pokoji. Stěny měli světle fialovou barvu a strop temně modrý, poset ručně malovanými hvězdami. Milovala si hvězdy. I to má po tobě. Usmál jsem se. Celý pokoj je tvá práce. Vysnila sis ho tak. Opatrně jsem zavřel dveře a odebral se do obývacího pokoje. Televize stále běžela a v ní má milovaná Tenley.

***

Stál jsem u plotny v zástěře, kterou jsem dostal k vánocům od své princezny, a hned se stala mou nejoblíbenější. Byl na ní velký nápis: Taťka je nejlepší kuchař a byla v mé oblíbené tmavě modré barvě.
,, Zlato, vstávej. Palačinky jsou na hotové." Zavolal jsem a ihned uslyšel rychlé krůčky. Otočil jsem se ke kuchyňskému pultu, za kterým na barové stoličce seděla moje princezna.
,, Tatí, honem dneska chci být ve škole dřív." Zavrtěla se a čekala, až jí podám talíř s palačinkami, který do teď svírám v ruce.
,, Víš, že i když budeme ve škole dřív, tak to neznamená, že skončí dřív?" Uchechtl jsem se a položil před ní porci jejího oblíbeného jídla. Zamračila se a začala usilovně přemýšlet.
,, A nemohla bych dnes zůstat doma?" Zaprosila.
,, To teda nemohla. Musím ještě do práce, ale slibuju, že odpoledne si to spolu moc užijeme, dobře?" Zlehka jsem ji cvrnknul do nosu a usmál se. Rychle si ručičkama zakryla zasažené místo a trochu se zamračila. Neměla ráda, když jsem ji cvrnkal do nosu.
,, Tak dobře," usmála se nakonec a zakousla se do palačinek, ,, a co podnikneme?" Zeptala se s plnou pusou a já se musel zasmát.
,, Nech se překvapit."

***

,, Tatí, řekni mi, co budeme odpoledne dělat, prosím." Zaprosila už po několikáté cestou do školy. Je vytrvalá.
,, Zlato, nech se překvapit. Navíc už musíš vystupovat." Ukázal jsem na školu skrz okénko auta. Smutně vzdychla a pokrčila rameny.
,, Uvidíme se po škole. Pa." Dal jsem ji pusu do vlasů a počkal, než zmizí za školními dveřmi. Pak jsem se rozjel. Ovšem ne do práce jak jsem ji tvrdil, ale do blízké cukrárny.
Vešel jsem do prázdné cukrárny a hned si to namířil do zadních prostor, kde byla obrovská kuchyně uzpůsobena pečení dortů. Nikde nikdo. Bylo ještě zavřeno, ale byl jsem domluvený s majitelkou, že spolu upečeme dort pro moji princeznu. Byla dobrou kamarádkou Tenley a poté i mou. Když nás Tenley seznámila, celou dobu mě vraždila pohledem, ale po nějakém čase uznala, že si Tenley vybrala dobře. To vám povím. Seznámení s Tenleynymi rodiči byla fuška, ale zalíbit se Lili, bylo o dost těžší.
,, Lili?!" Zavolal jsem, ale odpovědi se mi nedostalo. Až po chvíli jsem uslyšel kroky.
,, Wille, promiň, trochu jsem se zapomněla." Lili se objevila ve dveřích za mnou.
,, Počkej," zamrkala, ,, jak ses dostal dovnitř?" Nadzvedl jsem na ni obočí.
,, Už zase jsem zapomněla zamknout." Uchechtl jsem se. Tak to je ta slavná Lili. Zapomnětlivá, malá blondýnka, která dodrží každý slib a když je potřeba s čímkoli pomůže.
,, Tak se do toho pustíme. Korpusy jsem připravila už včera, abychom se mohli víc vyřádit na zdobení.'' Usmála se a pustila se do přípravy.

Asi za tři hodiny potom jsme měli hotovo. Dvoupatrový dort potažený tmavě modrým fondánem. Poset hvězdami několika odstínů žluté o různých velikostí a s princeznou ve fialových šatech na vrchu.
,, Bude z něj uchvácena. A to myslím vážně, protože já jsem uchvácena taky." Radovala se nad naším dílem Lili a odnesla ho do chlaďáku.
,, Díky, Lili. Co jsem dlužen? " optal jsem se. Na to reagovala zamračením.
,, Nech to být. Je to dárek pro Lexie k narozeninám. Navíc vím, jak na tom jste. Aby bylo jasno, moje nabídka pořád platí." Řekne s vážným výrazem.
,, Já vím, Lili a vážím si toho, ale není to potřeba." Vím, že nám chce pomoct, ale nechci si od ní půjčovat.
,, Přemýšlel si o tom, že bys prodal dům? Mohli byste si najít něco menšího a -"
,, Lili, " přerušil jsem jí, ,, jistě, že jsem o tom přemýšlel, ale nemůžu jí připravit o ten pokoj. Tenley si s tím dala takovou práci a je to to jediné co tu pro malou zůstalo." Odsekl jsem trochu hrubě. Bylo to pro mne citlivé téma.
,, Promiň." Špitla.
,, Ne, ty promiň."
,, V pořádku. Taky mi chybí, Wille, ale ani si nedokážu představit jak je tobě." Zavrtí hlavou. Brada se jí začíná klepat od zadržovaného pláče. Pousměju se.
,, Pojď sem. " vydechnu a napřáhnu k ní ruce. Vpluje do mého obětí a spustí potoky slz. Sahá mi sotva po ramena. Opřu si bradu do jejich vlasů a začnu ji utěšovat.
,, Tak strašně moc mi chybí." Zavzlyká.
,, Já vím. Mě taky." První slza se mi skutálí po tváři. ,, Chceš s námi za ní dneska jít?" Ani se nezmůže na další slova, jen pokývá hlavou.
Každý rok za ní chodíme. Ve stejný den, ve stejný čas. V den výročí její smrti... v den narozenin naší dcerky.

,, Musím do školy pro naši oslavenkyni. " odtáhl jsem se od Lili. Naposledy popotáhla a rukou si setřela slzy.
,, Pojedu s tebou. Jen se musím trochu zkulturnit. " pousmála se a odběhla na záchody.

***

,, Teto Lili!" Ozval se dětský veselí křik.
,, No ahoj prcku. " zvolala Lili a sevřela Lexie v objetí.
,, Neříkej mi tak, už nejsem mála je mi osm." Odtáhla se zamračeně a ručičkama naznačila svoji výšku. Zasmál jsem se a pokynul hlavou na znamení odchodu. Lexie se ihned chopila mé ruky a druhou vtiskla Lili.

Cesta zpět do cukrárny nám trvala necelých 10 minut. Bylo zde narváno k prasknutí, ale přesto se vzadu našel volný stůl. Oslavenkyně se posadila na jednu židli a já ji pobídl, aby zavřela oči. S úsměvem tak učinila a Lili se ihned vytratila pro dort.