Znovu /DOKONČENO/

#3

Přijeli jsme domů, Lili už tam čekala. Dal jsem ji klíče, když byla Lexie byla malá a ona jí vodila ze školky.

Uložil jsem malou do postele a chtěl dojít udělat čaj. Lili už, ale stála ve dveřích s hrnkem v jedné a teploměrem v druhé ruce. Děkovně jsem se na ní usmál.

,,Utíkej do práce, ať Mark nemá zase kecy. My to tu zvládneme." Zběžně jsem Lexie políbil na čelo a vyběhl ze dveří. Je pravda, že Mark tohle moje utíkaní z práce nesnáší zrovna dobře, ale musí se s tím smířit. Jednou jsem otec a pro svoji princeznu udělám cokoli.

Byl jsem pryč asi hodinu a kousek. Když jsem dorazil zpět Mark ke mě mířil s nasupeným výrazem. Povzdech jsem si a vystoupil z auta.

,,Jak si to můžeš vůbec dovolit, odjet od rozdělané práce?" zavrčel.

,,Marku, jsme na stavbě. Je tady dalších patnáct chlapů, kteří bez problémů zastanou i mou práci. Navíc já si své pak odpracuji přes čas, který pokud vím, jsem nikdy nechtěl proplatit." Nezmohl se na jediné slovo, jen na mě zíral. Věděl moc dobře, že mám pravdu. Odfrknul si a odešel bez jediné poznámky. Úlevně jsem vydechl a odebral se do práce.

,,Dobře si ho uzemnil. Ještě jsem ho neviděl tak oněmělého." Ozval se jeden kolega a ostatní souhlasně přikývli. Pokrčil jsem rameny a beze slov se pustil do práce. Vím, že si koleduju o vyhazov, ale dělám pod ním už skoro deset let. Bývali jsme partneři, ale z finančních důvodů jsem byl nucen prodat mu svůj podíl. Byl jsem tenkrát vděčný, že mě nechal pracovat jako dělníka. Měl jsem stálý příjem, ale časem se začal až moc povyšovat. Nevím co se pokazilo, ale už se nechová jako přítel, kterými jsme bývali.

Domu jsem dorazil až pozdě večer. Lili si na gauči v obýváku četla nějakou knihu a popíjela čaj.

,, Půjdu si dát sprchu. Klidně už běž domů." Přikývla a tak jsem se odebral osprchovat. Vzal jsem nějaké čisté věci na spaní a zaplul do koupelny. Když jsem se vrátil Lili stále seděla na stejném místě.

,,Wille, nemohla bych dnes zůstat tady?" Zvedla ke mě pohled.

,, Že se ptáš. Pokoj pro hosty je vždy volný. A neděje se něco?"

,, Ne, jen nechci být doma sama-" Zarazila se. Chtěla dělat, že se nic neděje, ale prořekla se. ,,Kde je Mike?" Její přítel. Chodí spolu skoro rok a půl z toho asi 8 měsíců bydlí spolu. Vždycky je v tom on.

,,Rozešli jsme se." Odpověděla jednoduše s pokrčením ramen. Ale znám jí už dlouho a vím, že jen tak něco jí nerozhodí.

,,Myslel jsem, že vám to vydrží dlouho. Plánovali jste i rodinu, ne?" Sedl jsem si vedle ní. Položila knihu na stůl a podívala se na mě skrz řasy.

,,V tom asi bude ten problém." Svírala v rukou hrnek a brada se ji začínala klepat. ,,O-on chtěl rodinu, ale j-já mu jí nemůžu dát, Wille." Podívala se na mě uslzenýma očima.

,, Zkoušeli jsme to, ale... ale..." smrkla, ,, Byla jsem u doktora a on to potvrdil." Teď už jí po tvářích tekly potoky slz. Zarazil jsem se. Nevěděl jsem co na to říct. Jen jsem si ji přitáhl do náruče. Položila si hlavu na moje rameno.

,,Jak dlouho to víš?" Zeptal jsem se tiše. Jediné co jsem ze sebe dokázal vysoukat.

,, Asi týden." Fňukla.

,,Mike to ví?" Zavrtěla hlavou. Toho jsem se bál. ,, Proč, Lili? Něco takového mu nemůžeš tajit. Určitě byste to spolu vyřešili." Tiskl jsem její rameno, které se nepřestávalo nadzvedávat vzlyky.

,,Já nemohla. Mám pocit, že jsem selhala. Nedokázala jsem mu to říct. Navíc on si zaslouží někoho, kdo mu splní jeho sen stát se otcem."

,,Neselhala si. Nemůžeš za to, tak se neobviňuj. A promluv si s Mikem nebo to udělám já. Vyřešíte to spolu neboj." Nevím jestli jsem ji pomohl, ale její ramena se pomalu přestala třást. Nějakou dobu jsme seděli v tichosti. Pak se ozvaly tiché krůčky a za gaučem se objevila drobná postava.

,,Tati, nemůžu spát." Promluvila tiše Lexie.

,,Pojď sem." Natáhl jsem volnou ruku. Přicupitala ke mně, sedla si na gauč a položila si hlavu na moje nohy. A tak jsem tam jen tak seděl. O rameno se mi opírala Lili a na klíně mi ležela Lexie. Netrvalo moc dlouho a obě usnuly. Opatrně jsem se vyprostil, abych je nevzbudil. Lili jsem přikryl dekou a nechal ji spát na gauči. Lexie jsem uložil do postele a sám se odebral do říše snů ve své ložnici.

,,Jak ti je, zlato?" Optal jsem se, když jsem jí ráno nesl čaj. Podívala se na mě zelenýma očima a to mi stačilo k tomu, abych věděl, že dobře ji rozhodně není. Přidřepl jsem si k posteli a pohladil ji po vlasech.

,,Celá hoříš. Radši zajdeme k doktorce." Hned chvilku na to jsem volal do ordinace. Štěstí bylo, že se našlo jedno volné místo hned dopoledne.

Po prohlídce doktorka, řekla, že se jedná jen o obyčejnou chřipku a dala nám nějaké léky. Oddech jsem si, že nejde o nic horšího.