Prolog

62 4 0
                                    

,,Netoč mě. Ne teď." Otočím se od piana na Willa, který se jako vždy usmívá za svou kamerou.
,,Proč ne? Sluší ti to kdykoliv a kdekoliv.'' Zaculí se. Zvednu se ze svého místa, vezmu Willa za volnou ruku a už ho táhnu ven na terasu a dál až k pobřeží. Celou dobu mě bedlivě sleduje.
,,Teď mě můžeš točit." Usměju se a začnu přecházet po ostrých skalách vystupujících z moře. Mořský vítr mi cuchá vlasy a šaty se mi pod jeho silou tisknou na kůži.
,,Až si jednou někdo pustí tvoje nahrávky, nechci, aby mě viděl sedět u piana. To je nuda. Navíc to nejsem já." Začnu mluvit, ale ani na chvilku se nezastavím v chůzi.
,, Proč ne? Jsou to přece tvé prsty, které tančí po klaviatuře a skládají dohromady ty krásné tóny." Nejistě mě následuje, svírajíc kameru pevně v rukou.
,, Začala jsem hrát protože to chtěli rodiče. Ne z vlastní vůle. Teď se na mě podívej.'' Rozhodím ruce. ,,Procházím se po skalách, stačí jeden špatný krok, a přesto to zkouším, jít dál a dál. Překonávat hranice. Chci využít to málo času co mi zbývá."
,, To neříkej. Zkusíme najít ještě nějaké specialisty. Spolu to zvládneme." Chytí mě za ruku a donutí mě tak zastavit.
Uchopím jeho tvář do rukou a zadívám se mu do očí. ,, Kolik doktorů už jsme obešli, Wille?" zeptám se ,, A odpověď byla stále stejná..."
,,Dva roky..." vydechneme společně.
,, Ale nemysli na to jako na - jen dva roky - mysli na - ještě dva roky. Dva roky, které prožijeme naplno." Usměju se a odtáhnu. Znovu se rozejdu tentokrát blíž k moři. Slané kapky tříštících se vln mi smáčí odhalenou kůži.
,, Navíc toho musíme hodně zařídit." Otočím se na nechápajícího Willa.
,, Slíbila jsem přece, že tě tu nenechám samotného." Usměju se a rukou si pohladím zatím ploché bříško.
,, Můj bože, Tenley." Vydechne a láskyplně se na mě podívá.
,, Dva roky jsou krátká doba, Wille, a já toho chci stihnout udělat co nejvíc. Hlavně pro to malé."
,, Co kdyby jsme začali tím, že odsud půjdeme pryč a dáme si něco dobrého k večeři." Usměju se a přikývnu. Hned na to se ruku v ruce vracíme zpět do domu.

Znovu /DOKONČENO/Kde žijí příběhy. Začni objevovat