,,Seděla v autě a dívala se před něj, jako by poprvé viděla ten rezavějící plot propletený listy břečťanu, jako by prvně spatřila ten dům ke kterému patřil - jako by tu byla poprvé. Potřebovala totiž ještě chvíli, chvíli na to aby ji vůbec došlo co se tu právě stalo. Chvíli na to, aby se opět nadechla a probudila se do reality, než se bude muset vrátit do svého života. Pomalu položila ruce na volant a přijde ji jiný, snad i pedály a barva palubní desky - má dojem že se změnil celý svět. Jen díky těm pár děsivým a dechberoucím okamžikům. Konečně otáčí klíčkem v zapalování a sahá pro krabičku cigaret. Vytahuje cigaretu a vkládá si ji do rtů. Najednou ji přejede mráz po zádech. Sek. Před očima se jí zjeví jasný obraz. Přibližující se tvář, ty velké zelené oči zářící ve stropním světle auta, ten moment zaváhání a konečně ten úplně první dotek jejich rtů. Oklepe se. Potřebuje se probrat a jet domů, jet domů za ní. Hlavou jí běží dokola pořád ta samá scéna. No tak. Napomíná se a zapaluje konečně cigaretu. Když míjí v zrdcátku poslední obrysy jejího domu, pořád má ještě v hlavě celou škálu emocí, úplně novou paletu emocí. Cítí zmatek a v břiše chvění. Co bude teď?"
