Moje srdce proudí vlny lásky, přílivy které nelze spatřit a tyto řádky snad částečně stanou se vypravěčem těch citových vlnobití směřujících k tobě..
Ve svitu bílých racků, bílých čar světla pronikajících sem oknem, snažím se popsat tvář o kterou se opírají. Tvoji tvář... Dávají procitnout hedvábné kůži a všem jejím něžným odstínům. S nelibostí a snad trochou žárlivosti sleduji, jak se stonky světla opřely o tvé malinové rty a jak pohlazení jimy po tvých tvářích, nalézá tu růž na tvých líčkách. Spi s klidem, vílo, i proto mi toto oslovení přijde padnoucí, když vidím závoj tvých trochu karamelem zbarvených vlasů, jak přepadají po čele a dotváří dokonalost obrazu, je můj svět nekonečný jako oceán ztrácející se v obzoru. Spi s klidem, má vílo, hlídat budu tvé hebké linie, tvá žebra s pravidlem žití, tvůj zvedající se hrudník volající po polibku a to po celou dobu tvého odpočinku až do rozevření těch očí plných podvečerní modré. Chci setrvat tu, ve středu našeho vesmíru, ve světě kde se já a ty mění na my. Nakonec ve chvíli nejtěžší pak přeji si však jediné, abych polárkou byla v srdci i v duši tvé.
....................................... budu vděčná za připomínky, tahle mi přijde tak láskyplná a upřímná, plná čisté lásky. Cítíš to? Necítíš? ..
