Slova vyklouzávají z mysli a skrz konečky prstů se vpisují na listy papírů. Občas si přijdeme nekonečně, když pak čteme ty řádky. Občas přijde výbuch a papír neodolá naší kritice. Vždycky ale, přichází aspoň chvilkový pocit toho uspokojení. Jako když vznikne v knihovně drobný prostor na další knihu. Jako když se uvolní napětí a konečně přijde slastný orgasmus. Jako když po dlouhém čekání konečně vstoupí do dveří..
A když tenhle pocit nastupuje, pokaždé vím že chci znovu.. v leže v posteli, skloněná nad stolem, za dlouhé jízdy autem, venku na cestě městem, za temné noci jen sama se svými myšlenkami schoulená pod dekou. Znova chci tenhle pocit. Psaní je tichou řečí duše a srdce a když je nejhůř pomáhá nám nezešílet.
