Wanjiho vlčí smečka

A jak to bylo dál?

Už uplynul rok od vzájemného poznání se smečkou, kterou vede Wanji. Když je o něm řeč. Nějen, že vede smečku, ale i svou vlastní rodinku. Našel si jednu vlčici. Sněhově bílá srst, béžový ocas, hnědá očka a jizvičku přes čumáček. Rozhodně jí to ale na kráse neubírá. Ale ne jen ona tvoří Wanjiho rodinu. Také jeho čtyři synové a jedna dcerka. Jsou tak roztomilý. Vůbec nechápu Wanjiho jak to celé můžu zvládnou. Vést svou smečku a starat se o rodinu. Takových starostí, ale on vypadá, jako by to nic nebylo. Obdivuji ho.

A Karai? Ta má už taky něco za sebou. Tu noc co se Lewis probudil, zažili s Adrienem překrásnou noc, kterou z hlavy jen tak nevyženou. Ta noc taky zapříčinila jeden obrovský zvrat v jejich životě, ale taky nejkrásnější dáreček. Tu noc mezi sebou strořili to nejlepší spojení, co kdy mohli. Karai tu noc otěhotněla a nyní spolu mají nádherného chlapečka. Celý táta. Tak snad ten rozum bude po té mamince. Nikdy o děťátku nemluvili, ale když se stal tenhle zázrak, neváhali ani chvilku a oslavy mohli započít.

Taky dva měsíce po tom co to zjistili jí Adrien požádal o ruku a ona souhlasila. Svatba se konala, když byla Karai v šestém měsíci. Už to bylo vidět, ale to jim nijak nevadilo. Spíš naopak. Tenhle den a mnoho dalších si zapíší do paměti už napořád. Milovali se. A co víc? Milovali svého synka Tea.

Ani Lewis nezůstával pozadu. Našel si spřízněnou duši, s kterou má dvě krásná vlčata. Oba dva klučiny. Stejně krásné jako jejich maminka. Černá srst, zelená očka a tlapky šedé. Prostě nádhera.

Všichni spolu trávili mnoho času. Hlavně Lewi prošel největší změnou. Začal se více zapojovat ke všem ostatním. K lidem. Užíval si tu atmosféru, o kterou tak dlouho přicházel. Právě teď se přesvědčil, o tom, že měla Karai pravdu. Vše co se v něm odehrávalo byl jen jeho strach, který ho brzdil. Měl už tolikrát možnost se tomu strachu postavit, ale on na to neměl sílu. Nemohl si pomoci. Ne sám. A pak se najednou objevila Karai a změnila mu celý život v jeden jediný okamžik. Byl jí vděčný. A rozhodně nikdy nezapomene na nikoho s kým nyní stráví čas.

Takže ahojky, jsem moc ráda, že jste to dočetli až sem. Snad se vám pokračování líbilo. Vím, tohle je docela hodně krátka kapitola oproti těm ostatním, které píšu. Ale snad vám to zase tolik nevadí. No, každopádně už se rýsuje pár dalších příběhů, na kterých pracuji. 😉
Momentálně mi fantazie pracuje na plné obrátky, tak snad tomu bude i nadále.

Chtěla by jsem poděkovat všem, kteří zde u mého příběhu, a zároveň pokračování, byli. Vážím si toho. A HLAVNĚ VÁS! 😇
Jste skvělí.❤
A nyní se s Vámi loučím a zase u dalšího příběhu. Ahojky vlčata!❤❤❤