Wanjiho vlčí smečka

Vítej zpátky

Týden. To byla doba, která uplynula od onoho incidentu v lese. Všechny vlky z druhé smečky se podařilo pochytat a vypustit do rezervace, kde se mají jako v pohádce. Muže, který vše zorganizoval se taky podařilo vypátrat a nyní už sedí v pár dalšími společníky za mřížemi místního vězení. Jen jeden jediný z toho vyvázl. Tedy jak se to vezme. Vyvázl z basy, ale ne ze spárů smrti. Ti dva zdatní a silní vlci z Wanjiho smečky s ním nemarnili čas. Dost vážně ho zranili a on nakonec svým zraněním podlehl.

Karai se nic vážného nestalo, kromě pár šrámů a modřin. Ale to samé se nedalo říct o Lewisovi. Když zavřel oči, myslela si že je všemu konec, ale díky bohu ne. Jen upadl vyčerpáním do bezvědomí, ale žil. Karai neváhala ani vteřinku a vzala ho do náruče. Utíkala k nim domů, kde ho rychle napojila na přístroje, stejně jako kdysi její mamka Wanjiho. Když byl napojený, rychle našla mamku a ta už se starala dál. Vytáhla kulku, vydezinfikovala a zašila ránu a podala potřeblé léky. Všichni se o něj strašně báli, ale Karai že všech nejvíc. Celý týden byla zalezlá v ložnici, nejedla, nepila ani s nikým nemluvila. Dávala si to za vinu. Dokonce ani s Wanjim nepromluvila, jen mu popsala, co se stalo a pak už ani ň.

Nejvíc jí odrovnala jeho poslední věta, která jí celou dobu zněla v hlavě. Tvůj život za můj. Jestli to nepřežije, tak si to nikdy neodpustí.

,,Karai," zašeptal hlas, který by poznala kdykoli a kdekoli. ,,Lásko, musíš něco sníst a vypít. Takhle to dál nejde. Už tě nechci znovu vidět takovou. Jsi nešťastná, slabá a vše si vyčítáš, i když nic z toho není tvá chyba. Za nic z toho, co se stalo, neneseš žádnou odpovědnost." Adrien jí objal kolem ramen a podíval se jí do očí. Ona mu pohled oplácela, ale brzy musela uhnout a podívat se na podlahu, která jí momentálně zaujala mnohem víc.

,,Je to má vina. To kvůli mě tam všichni šli. To za mnou se Lewis vydal, když mě ten parchant chtěl odvést někam pryč."

,,Ale za to ty nemůžeš lásko. Kdyby mě někdo unesl a ostatní z rodiny tam za mnou šli, aby mě zachranili, přičemž by se někomu z nich něco stalo. Byla by to má chyba?" Zeptal se jí a ona se na něj ostře podívala.

,,Ovšem že ne!"

,,Tak jak můžeš říct ty, že to, co se Lewisovi stalo, byla tvá chyba? Já vím, že ti je to všechno líto, ale nesmíš na sebe házet vinu, kterou by na svých bedrech měli nést jiní." Políbil jí do vlasů a přitáhl si jí k sobě.

,,Ale..."

,,Žádné ale!" Varoval jí její přítel.

,,Jenže..." Začala jinak, ale taky jí to nevyšlo.

,,Ani jenže!" Zastavil jí. ,,Nic z toho není tvá chyba a basta! Teď to uděláme hezky po mém, a myslím, že ani Lewis by nebyl proti. Půjdeš se vykoupat, já mezi tím udělám nějaké dobré jídlo a pití. Pak si spolu lehneme do postele, zapneme nějaý film na notebooku a odpočineme si, ano?"

Karai poznala, že protesty by jí tady moc nepomohly a tak jen pokývala hlavou a oplatila svému příteli objetí. Setrvali takhle nějakou chvilku, než se Karai zvedla a odešla směrem do koupelny, ze které se po chvilce začal ozývat zvuk proudící vody.

Adrien se odebral do kuchyně, kde začal připravovat lehký salát, který následně dal do dvou malých misek. Pak připravil ananasový koktejl a spočně s miskami je dal na světle zelený podnos.
Když se rozhodl, že je všechno hotové a že může vyrazit, přiřítil se do kuchyně jeho otec. Pošeptal mu do ucha jen jednu jednoduchou větu a to Adriena nakoplo. Nechal jídlo jídlem a běžel nahoru do jejich ložnice. Karai právě chystala postel, ale v tom jí Adrien zastavil.

,,Co se děje?" Zeptala se ho Karai, když jí chytil jemně za paže.

,,Lewis se právě teď probral," oznámil jí a to bylo jediné, co potřebovala slyšet. Neváhala a okamžitě vyběhla pryč z pokoje. Adrien byl tak strašně rád, když na její tváři zahlédl slabý úsměv a vyběhl hned pár okamžiků za ní.

Několikrát po sobě zaslechl jméno poraněného vlka a smích své přítelkyně. Nikdy si nemyslel, že bude tak moc rád za společnost celé smečky vlků, ale právě teď se tak stalo. Byl nehorázně rád, že zde jsou a můžou dělat Karai lepším a šťastnějším člověkem. On by jí nikdy nemohl dát to, co oni. A byl si toho vědom. Ta svoboda a volnost. To jí dát opravdu nemohl.

,,Lewisi, Bože můj, ty jsi v pořádku," zašeptala Karai a vtáhla ho do opatrného objetí.

,,Nikdy bych tě neopustil. Vždyť to víš."

,,Vítej zpátky, Lewisi," zašeptala a pak od něj odstoupila, aby se s ním mohli přivítat i ostatní.

,,Ahoj brácho."

,,Chyběl jsi nám tady."

,,Tohle už mám nikdy nedělej! Víš jaký jsme o tebe měli strach?"

Pokřikovali jeden přes druhého, ale Karai si to jen užívala. Nic jí už dneska nemohlo pokazit den. Nikdo a nic.

,,Doufám, že dnešní plán pořád platí?" Ozval se jí u ucha Adrienův hlas a ona se usmála ještě víc. Jeho paže se jí obmotaly kolem jejího pasu a ona se do jeho objetí více položila.

,,Ale to víš, že to platí." Podívala se mu do očí. ,,Miluji Tě," řekla a políbila ho.

,,Taky Tě miluji," zašeptal mezi polibky. A aniž by to jeden z nich tušil, dnešní večer se jim protáhl do samého brzkého rána. A o těch zážitcích, co za tak krátkou dobu prožily ani nemluvě.