Chasing Shadows

·1·

Procházela jsem uličkami letadla a hledala číslo mého sedadla. Byla jsem lehce nervózní z letu. Nesla jsem svůj batoh, ve kterým jsem měla věci, které mě měli zabavit po 12 hodin letu. Po chvíli jsem našla svoje sedadlo u okna. Vedle něho bylo další místo. Mohu jen doufat, že vedle mě bude sedět někdo normální. Vážně nechci sedět 12 hodin vedle upoceného dědy.

Zasedla jsem na svoje místo a pozorně sledovala, jak kapky deště dopadají na okýnko. Přiložila jsem prst na sjíždějící kapku a kousla se do rtu. Letím pracovně do Londýna. Na dva roky tisíce kilometrů od rodiny a od přátel.

Zaslechla jsem jak si někdo vedle mě sedá. Zvědavě jsem otočila hlavu a prohrábla si vlasy, co mi během prudkého pohybu popadaly do očí. První čeho jsem si všimla byly modré zářivé oči, husté černé vlasy a ostré rysy v obličeji. Vážně bude vedle mě sedět někdo takový?

Koukl se na mě a já rychle uhla pohledem. Začala jsem dělat, že něco hledám ve svém batohu a přitom jsem se na něj periferně koukala. Nedíval se na mě. Jeho pohled byl zabodnutý do telefonu. Přestala jsem se hrabat v batohu a vytáhla gumičku.

Udělala jsem si drdol a zapla si pás. Pozorovala jsem jak se letadlo pomalu rozjíždí. Prosím ať s tím nespadneme. Motory řvaly a já cítila, jak mě nějaká síla zatlačuje do sedačky. Vzlétáme. Pevně jsem se chytla opěradla a zavřela oči.

Otevřela jsem oči, až když nám oznámili, že si můžeme rozepnout pásy. Rozstřesenýma rukama jsem začala rozepínat pás, ale nešlo mi to. Zkusila jsem to třikrát, ale nehla jsem s tím. "Chceš pomoc?" Ozval se hrubý hlas vedle mě. Moje tělo leknutím poskočilo a já rychle zvedla pohled od mých rukou snažící se rozepnout pás na černovláska vedle mě.

Na stehnech měl položený telefon a v rukou svíral bílé sluchátka. Pozoroval mě s pozvednutým obočím mezitím, co jsem se já snažila vykoktat svojí odpověď. "No ehm, nevim" zkusila jsem ještě jednou rozepnout pás, ale bez úspěchu. "Asi jo" zastrčila jsem si pramínek vlasů za ucho.

Sluchátka si položil na klín a nahnul se ke mě. Chytl pás a zatlačil. Nic. "To nejde" zasyčel a zatl čelist, když se snažil mi rozepnout pás. Na rukou mu vyběhly svaly a obříma dlaněma táhl pás od sebe.

Cvak

"Díky" lehce jsem se usmála a on jen kývl hlavou. Sedím vedle něj sotva 15 minut a už se ztrapním. On mě ale vůbec neřešil, nasadil sluchátka a koukal do blba. S rudýma tvářema jsem se otočila k okýnku a pozoravala mraky kolem nás. Mám dvanáct hodin na to se s ním spřátelit. Jenže někdo jako on by se se mnou nebavil ani za dvanáct let.

Vzala jsem mobil a pustila si do sluchátek písničky. Nebyla jsem jako ostatní holky, co měly předem určený playlisty jako "travel, summer, school, sad, happy" a podobně. Já měla mix všech písniček. Hlavu jsem si podepřela rukou, kterou jsem měla položenou u okýnka.

Zavřela jsem oči a hrála si s drátkem od sluchátek. Různě jsem si ho motala na prsty a přitom jsem si užívala melodii hudby. Otevřela jsem oči,abych přepla písničku a přitom jsem se podívala na kluka sedícího vedle mě. Srdce mi poskočilo, když jsem zjistila, že mě pozoruje. Koukal se mi do očí a pohledem nechtěl uhnout. Bylo to jako pohledová válka, které jsem se ovšem já nechtěla účastnit. Opět jsem zavřela oči a dělala hrozně unavenou. Rukou jsem si zajela do vlasů a soustředila se na hudbu.

-----------

Probudila jsem se o půl jedné ráno. V letadle bylo naprosté ticho. Teda až na motory. Věnovala jsem jeden pohled modroočkovi. Hlavu měl položenou na polštáři, který si držel rukama, vlasy měl rozházené do všech stran, ale i tak mu to slušelo. Plné rty měl pootevřené a pravidelně oddechoval.

Závidím jeho holce.

Modroočák svraštil obočí a lehce sebou cukl. Něco zamumlal, pomrvil se a dál spal. Asi se mu něco zdá. Lehce mi cukly koutky a já měla potřebu ho pohladit po tváři. Zakroutila jsem nad sebou hlavu a vytáhla svůj laptop. Chci dopsat svůj článek, kterej má být za týden zveřejňenej.

Otevřela jsem svůj program na psaní, kde jsem měla napsaných pár řádků. Psala jsem to během čekání na letadlo. Napsala jsem jednu větu a poté jsem si povzdychla. Rukou jsem si podepřela hlavu a druhou jsem vymazala půlku odstavce. Nemyslí mi to.

"Slečno? Dáte si něco k jídlu nebo k pití?" Promluvil na mě vlídný ženský hlas. Cukla jsem sebou a otočila hlavu na stranu. Stála tam starší letuška a usmívala se na mě. Černovlásek vedle mě zvedl zmateně hlavu a koukl se kolem sebe. "Máte něco teplého k pití?" Lehce jsem se usmála a poposunula jsem si laptop víc na stehna, aby mi nespadl. "Kafe, čaj nebo horká čokoláda? Vy si něco dáte?" Koukla se na mého spolusedícího.

Modroočko si protřel oči a unaveně vzhlédl k letušce. "Mohla bych prosím horkou čokoládu?" Poupravila jsem si drdol na hlavě a pomrvila se v sedačce. "Já si dám čaj" ozval se chraplavý hlas. Málem jsem se rozplynula. Letuška se na nás usmála a odešla. Modroočko si prohrábl vlasy a něco si zamrmlal pod nos.

Já jsem si zívla a dala se do psaní. Chvilku jsem psala a poté jsem se zamyslela nad další větou, a když jsem chtěla pokračovat ve psaní, všimla jsem si jak mě černovlásek pozoruje. Okamžitě jsem se ošila a protáhla si ruce za hlavou. Po chvíli přišla letuška s dvěma kelímkama.

"Jedna čokoláda" usmála se, ale já na ní poznala, že je unavená. Snažila se mi ji podat, ale nedosáhla ke mně. "Děkuju"  natáhla jsem se přes černovláska pro svoji horkou čokoládu. Sevřela jsem svůj kelímek v dlaních a zaklapla loktem laptop. "Cukr?" Ozvala se po dlouhé době letuška. Zmateně jsem po ní střelila pohledem, ale potom jsem si všimla, že nemluví na mě nýbrž na černovláska.

Modroočko zakroutila hlavou a broukl dík. Byl rozespanej. Černý vlasy mu trčely do všech stran, modré oči, které už nezářily jako odpoledne, měl lehce přivřené. Celkově vypadal, že se probudil ze stoleté hibernace. Kelímek držel v ruce a koukal se do blba. Usrkla jsem si ze svého kelímku a tím jsem na sebe upozornila, protože modroočko se na mě podíval.

Otočila jsem hlavu k okýnku a pozorovala krajinu pod náma. Dřevěnou špejlí jsem si čokoládu promíchala a znovu se napila. Byla jsem šťastná, ale tušila jsem, že mě to brzo přejde.

Gurudream