"V kolik budeme vyjíždět?" Zakřičela jsem z koupelny do pokoje a přitom si pročesávala vlasy. "Ve dvě" Ozval se hrubý hlas modroočáka. Vzala jsem ručník a obmotala ho kolem sebe. Přešla jsem za ním do pokoje. "Proč tak brzo?" Vykulila jsem oči a otřásla se zimou. "Protože tam pojedeme tři hodiny" kousl se do rtu a přešel ke mně.
"Plácnem si?" Natáhl ke mě dlaně. Jistě. Chce, aby mi spadl ručník. Je tak dětinskej. "Ne" zamračila jsem se a on se grázlovsky usmál. Jeho úsměv mě vyváděl z míry. Koukala jsem mu přímo do očí a on ke mně víc přístoupil. "V té tašce máš věci" oznámil mi a chytil cíp ručníku.
"Co děláš?" Znovu jsem se zamračila a sevřela ručník kolem hrudníku. On napodobil můj obličej a koukal mi přímo do očí. Tak jsme tak stáli a mračili se na sebe. Po chvilce jsem to nevydržela a začala se smát. Černovlásek povolil obočí a vykouzlil pro mě jeden z nejkrásnějších úsměvů.
"Pojď sem beruško moje" Chytil mě obrovskýma dlaněma za pas a přitáhl si mě do jeho náruče. Hlavu jsem položila na jeho klíční kost a vydechla. Brooks si mě k sobě mačkal přitom měl obličej položený na mé hlavě. "Kdybys věděla jak moc tě miluju" zamumlal a já svoje ruce obmotala kolem jeho pasu. "A ten pocit, že konečně po roce tě mám celou pro sebe" pohladil mě po zádech a já položila rty na jeho klíční kost.
Silně vydechl a pustil mě. "Běž se převléct" sám měl na sobě košili a padnoucí kalhoty. Brooks byl velmi vysazený na formální chování a všeho o kolo toho. Přešla jsem k tašce a vytáhla černé spodní prádlo. Vrátila jsem se zpět do koupelny, kde jsem se do něj převlékla. Zaplula jsem do červených šatů, který mi Modroočák koupil.
Vylezla jsem z koupelny a pohlédla Brookse, který si zavazoval kravatu. Pousmála jsem se a přešla k zrcadlu, pod kterým ležela taška s mýma věcma. Vytáhla jsem taštičku s malovátky a začala se líčit. Dala jsem si jen lehký make up na sjednocení tváře. Poté jsem si udělala linky a řasenku. Tím jsem považovala líčení očí za hotové.
Vzala jsem rudou rtěnku a chtěla si jí dát na rty, ale těsně u rtů jsem se zastavila. Dát si jí či ne? V tom si přede mne stoupl Brooks a rtěnku mi sebral. Asi nechtěl, abych si malovala a upozorňovala na sebe. Chytil mi tvář a přikrčil se. Jemně mi rty namaloval a lehce palcem utřel tam kde přetáhl. "Seš krásná" políbl mě na čelo a mnou projel příjemný pocit.
Tenhle muž si pomalu a jistě získává mé srdce. "Můžem?" Přehodil přes sebe sako a prohrábl si své černé vlasy, které mu padaly do očí. Přikývla jsem a Brooks mi pomohl dostat se do kabátu. Poděkovala jsem mu a on jen kývl hlavou. Sešli jsme schody a v předsíni jsme si začali obouvat boty.
Dostat se do černých lodiček mi trvalo pár sekund tak jsem se ještě prohlídla v zrcadle. Někdy bych si přála být hezká. Z prohlížení mě vyrušil Brooks, který otevřel dveře. Vyšla jsem ven a hned mě ovalil podzimní sychravý vzduch. Černovlásek zamčel dveře a uchopil mojí studenou dlaň.
Vydali jsme se ruka v ruce k autu. Otevřel mi gentlemansky dveře od jeho černého mercedesu.Nasedla jsem a on za mnou zavřel dveře. Je tak dokonalý dokud mu nepřeskočí. Musíte hrát jeho hru a pokud tak neděláte,naštvete ho. A to je potom po všem. Všechny sny se vám rozplynou během sekundy. Cítíte se, že jste ztratili půl sebe a smysl života.
Než jsem se nadála Brooks seděl na místě řidiče. Nastartoval auto a zapl topení. Poté mě začala hřát sedačka. Zapl mi vyhřívaní sedačky. Vytvořila jsem samovolně široký úsměv. "Udělej si pohodlí, pojedeme dlouho" oznámil mi a vyjel k bráně, před kterou zastavil. Ta se začala pomalu otvírat a černovlásek si mezitím sundal sako a odhodil ho na zadní sedačky.
Sundala jsem si kabát a předala ho Brooksovi, aby mi ho dal také na zadní sedadla. Připoutala jsem se což udělal i černovlásek. Jsme nějak synchronizovaný. Brooks zařadil a vyjel. Jeli jsme po odlehlé silnici. Všude kolem nás les a klid. Po dvou minutách jsme se dostali do města. Vybral si klidné místo pro svůj dům úmyslně.
Brooks vycítil ticho a tak zapl rádio. Dívala jsem se na ubíhající cestu, když najednou jsem záhledla malé vločky dopadající na přední sklo. "Sněží" vydechla jsem užasle. "Jo" přikývl černovlásek a zapl stěrače. Konečně je doba, kdy budeme jíst skořicový buchty s teplým kakakem a u toho se budeme koukat na Grinche.
Dostali jsme se na dálnici, kde Brooks zrychlil. S řevem motoru jsem byla zatáhlá do sedačky. Vyjukaně jsem se koukla na tachometr. 160 km za hodinu. "Neboj se" položil ruku na moje stehno na což jsem vyjekla. "Chyť ten volant" vyděšeně jsem tikala pohledem z Brookse na silnici a zpět. Černovlásek se naplno rozesmál a zpomalil. Jeho smích bych chtěla slyšet častěji. Celé jeho tělo se třáslo smíchy a v očích měl jiskřičky radosti.
"Ha ha ha" pronesla jsem ironicky a otočila hlavu na druhou stranu. "Finley" uchechtl se a snažil se uklidnit, ale poté se zase rozesmál. To jsem nevydržela a začala se smát taky.
----------
Už jedeme hodinu a já se nudím. "Řekni mi něco o sobě" usmála jsem se na Brookse, který byl zabraný do řízení. Koukl se na mě a poté se zase vjenoval zase řízení. "Co bys chtěla vědět?" Opře si ruku o okýnko a volant lehce přidržuje. "Kolik ti je?" Kousla jsem se do rtu a čekala na odpověď. "Dvacet čtyři" začal tahat něco z kapsy.
Vytáhl jeho mobil a sluchátky a podal mi je. Převzala jsem to od něho a nechápavě se na něj koukla. "Pusť si něco na Netflixu, ať se nenudíš" vděčně jsem pokývala hlavou a zapla jeho telefon. Zřejmě chtěl předejít mým otázkám.
ČTEŠ
Chasing Shadows
Romance"Pořád mě pronásledují stíny. Ty mě pronásleduješ. Ty seš moje největší noční můra" "Někdy si prostě člověk musí projít tím nejhorším, aby se dostal k tomu nejlepšímu" "K čemu se já dostanu? Že se jednoho dne neovládneš a zabiješ mě?"
