Dívka s ledem v žilách

Ne nemilovala jsem jeho ale jeho.....

  A Rick tu byl jenom jednou, jinak je v baru a opije se do němoty. Přišly všichni a dát šla poslední sbohem bek, byli jsme v jejím pokoji. 

 Michaela 

Byli jme v jejím pokoji a dávaly poslední sbohem naší kamarádce, když najednou Val zakřičela že pohnula s rukou, ale když jsme se koukli nepohnula s rukou. Asi už má vidiny, najednou přišly i kluci s Rickem.

"Ty tu nejsi vytání, vypadni"

"Já tohle nechtěl"

"A co jsi chtěl? podváděl jsi jí! kéž by se zamilovala třeba do Vojty, bylo by to pro ní lepší. Než do debila"

"Já nejsem debil, krávo!"

"Jdi do prdele Ricku, Jestli se neprobudí zabiji tě. I kdyby se probudila doufejme že nebude ještě chladnější jako před tím"

"Nechte toho, probudily by jste i mrtvého" 

Řekl nikdo v tenkým hláskem, když jsem se otočila uviděla jsem Bek jak na nás kouká ale bylo vidět že násilím drží oči otevřené, je hodně unavená. 

"Zlato spi, jde vidět že jsi pořád unavená, my tu budeme i když budeš spinkat ano lásko"

"D... děkuji Michaelo"

Tak zavřela oči, já vzala Rica za tričko a vyvedla jsme ho ven z pokoje. 

"Ty už do toho pokoje nevkročíš je to jasný! jestli zjistím že jsi tam byl, řeknu ochrance aby tě k ní nepouštěli" 

"To neuděláš"

"Chceš to vidět?"

"Ano chci"

"Ochranka?"

Přiběhli dva chlapy.

"Přejete si?"

"Ano aby jste tady toho muže vyvedli, a nepouštěli k Bek, její rodina si to nepřeje"

"Dobře zařídíme to"

"Děkuji"

Tak ho vyvedli a já se vrátila zpátky do pokoje, sedla jsem si na postel a chytla Bek za ruku. Byla ještě celá bledá, slabá, a ruku měla studenou. Za tři hodiny se probudila a povídala si s námi, ale byla ještě  vyčerpaná šlo to na ní vidět. 

"Bek, já se musím zeptat. Milovala jsi ho?"

"Ne, sice jsem k němu něco cítila ale láska to nebyla. Nemilovala jsem jeho ale jeho, chtěla jsem aby žárlil."

"Kdo to je?"

Vojta 

Věděl jsme že to jsem já, že má ráda mě a ne Ricka. A vím že chtěla abych žárlil, a taky vím že když se spolu vyspali tak vzdychla moje jméno ale Rick si toho nevšiml. 

"Je v pokoji  s námi?"

"Ano, a mohla bych si promluvit s Vojtou o samotě?"

Všichni odešli z pokoje a já tam zůstal sám s ní s mojí sladkou princeznou, nechtěl jsem si to přiznal ale kdykoliv jsem se vyspal s holkou vzdychal jsem jméno Beky. A od té doby jsme si připustil že jí vážně miluji tak síleně moc. 

"Vojto, omlouvám se že jsem ti dělala naschvál ale já myslela že ke mě necítíš to co já k tobě." 

"Princezno, máme to stejně, i když jsem nebyl tvůj první. Což nevadí, budu rád že ke mě pořád cítíš to co já k tobě"

"Ano cítím"

"Proč jsi mi to neřekla už dřív?"

"Bála jsme se že mě odmítneš, tak jsem byla s ním i když jsem ho nemilovala ano cítila jsem  němu něco ale vím že láska to nebyla"