Dívka s ledem v žilách

Miluji tě

Stojím u okna, díval jsem se na Jacka jak tam sedí a klesá mu hlava únavou, když jsem zkoušel aby se šel vyspat odmítl s tím že u ní bude a nehne se od ní ani na krok. Bylo mi jich líto, museli si tolik projít aby pochopily že bez sebe nemůžou být. Sedl jsem si na židli na chodbě a odmítal odejít, najednou se mi zavírali oči až se mi zavřeli, usnul jsem jak nemluvně. 

Rebeka

Nemohla jsme otevřít oči, ale vnímala jsem cítila jsem dotek na ruce, nikdo mě jemně držel. Pak nikdo promluvil a ten hlas bych poznala na míle daleko, byl to můj Jack.

"Co tu chceš?" 

"Chci abys ses se mnou vrátil domu, chybíš mi lásko prosím"

Ten hlas jsem neznala, asi bude té krávě Lucii. 

"Za prvé: neříkej mi lásko za druhé: domu se nevrátím, můj domov je tam kde je Bek a za třetí: ty mi nechybíš, jedině kdo mi chybí je tahle osoba která se kvůli mě postřelila. Vypadni, dneska volám právníkovi a požádám o rozvod, a Seba si nech nechci ho."

 "Tohle nemůžeš zahodit, jenom kvůli ní Jacku!"

"Můžu a udělám to, Rebeka mi za to stojí a stát bude"

Pak jsem uslyšela jak třískla dveřmi, zase jsem cítila dotek na ruce a i jak mě lehce pohladil po tváři. 

"Rebeko, vím že mi neodpovíš tak poslouchej, miluji tě a milovat budu navždy. Musíš bojovat ano? nejsi s toho úplně venku, prosím nevzdávej to já bych to bez nedal opravdu."

Najednou jsem cítila jak mi dal na čelo pusu, kdybych ho tam mohla obejmout ale nemohu. 

"Dobrý den, vypadá to že slečnu čeká ještě jedna operace, riskantní ale musíme jí znovu operovat"

Já nechci, nechci další operaci a ještě když je nebezpečná že při ní můžu umřít ne.

Jack

Kývl jsem, vstal jsem s šel na chodbu, už jsem jenom viděl jak jí vezou na sál. Objevili se tady její rodiče ale já je ignoroval a brečel jsem, ano brečel jak já oni mám strach. Oni se hádali a já byl mimo svět, všechno jsem si vyčítal a vyčítat budu kdo by si to taky nevyčítal že? Ona je moje všechno, nemůžu o ní přijít, prostě ne!.

Miluji jí hrozně moc a uvědomil jsem si to až pozdě, ale třeba se to dá napravit nad čím přemýšlím? Bek přežije vím to, cítím to je to moje bojovnice a já se od ní nehnu ani na krok to přísahám. 

"Proč jela na další operaci!"

"Najednou se staráš, nevím to jasný!"

"Neřvi na mě chlapečku!"

"Ty na mě můžeš řvát?! víš co?, vypadni odtud nejsi tu vytaná a táhni si zase domu!"

"Tak řekni něco Chrisi, jsi její otec a můj manžel!"

"Už tě mám dost Alex! všechny jen buzeruješ! vlastní dceru jsi vyhnala, a najednou se o ní staráš! vypadni. Já tu s Michalem počkáme ty odejdi už konečně!"

"Cože?! to snad není možný!

"Můžete se prosím uklidnit, jste v nemocnici a má tady být klid"

Odešel, já jsem dál seděl na chodbě na židli už mě to nebaví čekat chci aby byla na pokoji a aby se už probudila. Po třech hodinách jí odvezli zpátky na pokoj s tím že měla zástavu srdce ale naskočila a že je bojovnice. Byl jsem tady až do noci a hodlal jsem tady zůstat i přes noc, nevím jak se mi to povedlo ale usnul jsem.

Druhý den ráno

Bek 

Zkusila jsem otevřít oči ale nepovedlo se mi to, zkusila po druhé a hned mě oslepilo ostré světlo, hned jsem je zavřela a pomalu otevřela. Rozhlédla jsem se po pokoji, zjistila jsem že Jack spí tak jsem ho nechtěla budit a koukala jsem s okna ven. 

"Bek, už aby jsi ses mi probudila"

Koukla jsem na Jacka ale ten spál, mluví chudáček ze spaní.

"Jacku?"

Zvedl hlavu, jak mile mě spatřil se usmál a rozbrečel se.

"Nebreč, jsem živá a zdravá"

"Ale kvůli mě jsi se málem zabila, proč?"

"Protože tě miluji, a nemohu bez tebe být a když jsem tě nemohla mít tak jsem to chtěla ukončit"

"Miluji tě"

"Máš Lucii a toho parchanta"

"Nemám Lucii chci požádat o rozvod a s ním nechci mít nic společného"

Někdo zaklepal, Jack řekl dále a byl to právník s Lucii asi.

"Dobrý den, jsem právník slečny Lucie a tady vám nesu na podepsaný rozvodové papíry s tím že budete platit alimenty na vašeho syna Seba"

"Dobrý den, ale jeho jsme si adoptovali, a pokud vím a nemáme vlastní což nemáme takže nebudu nic platit. Je to adoptovaný syn, a podle zákona nejsem povinný platiti alimenty"

"Jenže on je váš syn, takže budete"

"Lucie je neplodná, takže jsme si adoptovali díte"

"Ehm, co tady děláte? pacientka musí mít klid"

"My to chápeme ale musíme vyřešit pár věcí"

"A paní Lucie, jak se vám daří?"

"Výborně děkuji, pane doktore"

"A je plodná, tady máme papír od doktora který dokazuje že může mít dítě"

"Omlouvám se ale tady slečna je opravdu neplodná, už několik let. Nemůže mít dítě"

"Všichni z mého pokoje ven! tohle je můj pokoj a chci klid! nepotřebuji aby jste se tady hádali o nějakého malého spratka! Ven okamžitě!"

Všichni odešli, já byla ráda že mám klid, za pár minut jsem usnula.

Omlouvám se za chyby