Dívka s ledem v žilách

Rozhodla jsem se správně?

 Brečela mi na rameni, potom usnula. Vysvlékl jsem jí s těch šatu, sundal jsme jí boty. Uložil jsem jí to postele a přikryl jí dekou. Já jsem si sedl na zem k její posteli a koukal na ní.

Bek

Když jsem se probudila, otočila jsme se na druhý bok a přemýšlela jestli jsem se rozhodla správně, přeci jen jsem byla chladná. Vojtu miluji moc ale co když jsem to moc uspěchala a nezvadnu se ovládat a bude ze mě zase ta chladná? Co když si Vojta nejde lepší a mě opustí? tolik otázek. 

Vstala jsem, šla jsem se rychle vysprchovat, hygienu. Když jsem měla hotovo s ručníkem kolem těla jsem šla  do šatny si pro sportovní oblečení které nosím furt na běhaní, a jelikož je venku teplo tak si jenom vezmu podprsenku a leginy.

Byla jsem černobílá, podprsenka černá a bílým nápisem Just do it, Černé Adidas leginy, boty černé Nike a zakončila jsem to lehkou mikinou od Adidas. Vzala si mobil zapojila sluchátka a mohla jsem si jít vyčistit hlavu, vyšla jsem před dům do uších jsem si dala sluchátka, dala jsem si tam nějakou písničku bylo mi jedno jakou hlavně aby to hrálo a dala se do běhu. 

Kochala jsem se přírodou a u toho přemýšlela, jestli jsem opravdu udělala dobře, co když se mi to vrátí? nejhorší je že mě nikdo nechápe, nikdo by to nepochopil je pochopil? těžko říct, asi jsme byla trochu víc ztracení vlastních myšlenkách, protože jsem do někoho vrazila, a už jsme čekala tvrdí pád ale ten nepřišel. Tak jsem se odvážila otevřít oči, spatřila jsem kluka. 

Tak jsem se s jeho pomocí stoupla a sundala sluchátka. 

"Já se omlouvám, nedávala jsem pozor na cestu a omlouvám se"

On se jen usmál, měl krásný úsměv, ne neměl co to melu.

"Taky to moje vina, trochu jsme se zamyslel a nedával jsem pozor. Mimochodem jsem Vašek jak ty?"

"Rebeka"

Podali jsme si ruce. 

"Jako omluvu, tě zvu na kávu"

"To není nutný Vašku, opravdu"

"Já si na tom trvám"

"Tak dobře. když jinak nedáš"

"Nedám, kousek je kavárna"

Jenom jsem kývla, vydali jsme se teda do té kavárny. 

"Máš sourozence?"

"Ano, co ty?"

"Já ani nevím, mě si furt někdo adoptoval, a hned vrátil ale jak jsem dospělí a mám byt je má líp" 

"Aha, a nejsi zvědavý kdo jsou tví rodiče?"

"Jsem a proto jsem tady, bydlí tady v tom městě víc nevím" 

"Kolik tu je?"

"24, tobě?"

Už jsme se nadechovala k odpovědi, ale nikdo mě svalil na zem. Když jsem si sáhla bylo to hebké.

"Holky dolů"

Slezly ze mě, byla to Chris s Rose. Co tady dělali, nikdo je musel venčit. Poplácala jsem si na prsa, první vyskočila Rose a objala mě.

"Šikovná holka, dolů"

U Chris jsem ani nemusela poplácat a už si stoupla na zadní a objala mě.

"Moc šikovná Chris"

Šla dolu a já si klekla, hned do mě trkli hlavou tak jsem je obě pohladila a dala pusu.

"Holky, komu jste zas utekli?"

"Ty jsou tvoje?"

"Spíš mojí mamky, miluje tygry jako já, ale holky si zvykli na mě. Mamku moc neposlouchají."

"Tady jste potvory"

"Ještě jednou jim řekneš potvory, a utrhnu ti ptáka a už nikdy si nezasuneš jasný!"

"Klid ségra, já svého ptáka mám rád"

"Tak jim neříkej potvory a budeš ho mít"

"Kdo to je?"

"Michale tohle je Vašek, Vašku můj bratr Michal"

"Víš co? necháme tu kávu na příště právě jsem si vzpomněl že musím do práce"

"Co mu je?"

"Domu hned!"

"Co ti přelítlo přes nos?"

"Neser mě ségra!"

Michal

Když jsem ho tam viděl, věděl jsem že to nedopadne dobře, Když jsme s Bekou přišli domu hned jsme to řekl našim a ty byli rádi ale taky ne. Báli se jak to pak vezme až se to dozví, šel jsem si lehnout a nějak jsme usnul. 

Omluvám se za chyby.