Dívka s ledem v žilách

Už od malička

Pořád jsem mu ujížděla, ale držel se pořád za mnou. 

Jack

Byl jsem pořád za ní, chtěla mi zmiznout z dohledu ale jinak se jí do zatím nepovedlo a nepovede. Bude se to zdát divný, ale mám pocit jí chránit. Zastavila, rychle vystoupila s auta neváhal jsem a vystoupil taky.

"Bek!"

"Ne Jacku, nech mě být"

"Vím, že mi nic neuděláš"

"Jak to můžeš vědět?"

"Cítím to, proč jsi taková?"

"Mám to po mamce, mamka byla taková a já to po ní zdědila ale v horším provedením, sám jsi to viděl"

"Jak dlouho?"

"Jak dlouho jsem zrůda? kterou nikdo nedokáže změnit? už od malička, už jsem hold taková zrůda."

"Nejsi zrůda"

Pomalu jsem se k ní přibližoval, ale opravu pomalu nechtěl jsem udělat chybu.

"Jsem, podívej se na mě? podívej se, co jsem udělala Vojtovi, nemám v sobě každý cit, srdce. Jsem bezcitná zrůda, která ráda ubližuje druhým, protože jí to děla dobře. Ráda se koukám jak druhý trpí, prosí, brečí, jak mě to kurva dělá dobře. A ty říkáš že nejsem zrůda, tak se pleteš jsem."

"Bek!"

Běžel k ní Michal.

"Michale, stůj!"

Když byl skoro u ní, bez mrknutí ona ho složila na zem a u toho se smála. Michal se sní pral, ale vždycky se vyhnula a nejvíc to schytal Michal.

"Rebeko, Julie Cullen, okamžitě nech bratra"

"Polib mi!" 

Nechala ho být, nastoupila do auta a odjížděla pryč. Jaj to jsou takový hovada.

"Můžete mi říct, co tady děláte?!"

"Uklidnit jí, už to není Rebeka. Musí se jít léčit?"

"Děláš si prdel? a ty jsi se byla léčit?!"

"Ne"

"Tak proč Rebeka? pokud vím zdědila to po tobě akorát v horším provedením, takže to je vina že je taková jaká je"

"Jak to mluvíš?"

"Nech ho, má pravdu"

"To víš že mám, jdu jí najít."

Nasedl jsem do auta, vyjel jsme jí najít a to za každou cenu.

Rebeka

Přijela jsem domu, hned jsem běžela do pokoje si sbalit všechny věci do kufru. Kdy jsme měla vše, šla jsme se rozloučit s Rose. 

"Rose, zlatíčko?"

Přiběhla ke mě, objala jsem jí. 

"Nezlob, brzo si pro tebe přijedu Rose, slibuji!

Vzala jsem kufry, a dala do auta. Se divím že se mi to vešlo, další na řade je hotel a pak zařídit závody hodně závodů abych si nějak vydělala a neskončila pod mostem. Dojela jsem před hotel, vystoupila jsem, zavřela dveře a na dálkové ovládaní zamkla. Když jsem přišla na recepci tak jsem si objednala pokoj, šla si pro věci do auta a zase šla na hotel. 

Když jsem byla na pokoji, podívala jsem se na mobil, nic nikdo mě neotravoval. Na notebook jsem jsem si vyhledala všechny závody a přihlásila se na ně, tak na dva měsíce mám vystaráno. Jsou to docela slušné peníze. 

Vyšla jsem z pokoje a uviděla Camerona, chtěla jsem jít zpátky ale on si mě všiml a zavolal na mě. 

"Co chceš?"

"Co tady, děláš?"

"Co asi? zarezervovala jsem si tu pokoj na několik dní!"

"Jdu zavolat Jackovi"

"Já musím zmizet"

Šla jsem na pokoj popadla kufry a rychle běžela na recepci, vrátila klíče od pokoje a odhlásila jsem se. Rychle jsem se blížila k autu už z dálky jsem ho odemkla, když jsem byla u něho najednou jsme uslyšela pískaní pneumatik. Někdo mě chytl za paži a obrátil k sobě čelem. 

"Nech mě jít, prosím"

"Ne, nenechám"

"Jacku, nedrž mě prosím, nechci být na tebe hnusná."

"I když udělám tohle?"

"Co?"

Nechápala jsem jeho slova, ale pak ano, jeho rty se náhle objevili na mých. Lhala bych kdybych řekla že se mi to nelíbí ale nesmí, ani jsem si to neuvědomovala že spolupracuji. Snad mi odpustíš, ale musela jsem to udělat. Couvala jsem s nim k jeho autu a když se opíral rychle jsem se odtrhla a šla do auta. 

"Bek!"

"Ne Jacku, nic to nebylo, nic jsem necítila. Nic to pro mě neznamenalo." 

Nečekala jsem co odpoví, rychle nasedla do auta a odjížděla od něho tak daleko jen to šlo, i z toho dle města.

O DVA ROKY POZDĚJI

Už to jsou dva roky, co jsem opustila rodinu a přátele. A vůbec mi to nevadí, jsem na Hawaii. Nikdo to neví, ale Rose nemám tu mi nechtěli dát. Šmejdi, hodně krát tu měl Jack vystoupení. Vždycky jsem byla doma a nevylezla jsem z baráku ani na krok. 

Jack

Už to jsou dva roky co se vypařila a nikde není, sakra jak moc mi chybí. Jeden zatracení polibek, a já se do ní zamiloval až po uši, chybí moc mi chybí. Dva podělaní roky, zrovna jsme na Hawaii. 

Mám tam zase koncert, chci s tím seknout, ale můj kolega na zpívaní mi to rozmluví. Zrovna jdeme si zaplavat do moře, přepadnou mě myšlenky k ní k Bek.  Když mě nějaká políbí, vybaví se mi Bek. Moje Bek, která mi moc chybí, kdybych jí jenom nešel. 

Ale pak jsem se zastavil a otočil se stranou, uviděl jsem jí vlasy měla delší než před tím. Ale byla pořad stejná.

"Kámo, kam jdeš?"

"To tě nemusí zajímat."

Šel jsem k ní, nevšimla si mě. Pak si lehla na ručník, na oči si dala brýle a ruce podél těla. Stoupl jsem si přímo před ní a zabránil sluníčku aby na ní svítilo.

"Můžete prosím odejít? chci se opalovat"

"To teda nemohl"

Hned si stoupla a chtěla odejít, znova už tě nenechám odejít. Chytl jsem jí za paži a přitáhl k sobě. 

"Jak jsi mě našel?"

Sundal jsem jí slunečné brýle abych se mohl podívat do jejich očí, jak mi chyběli. 

"Náhoda, přijel jsem sem na koncert a chtěl jsem se jít vykoupat do moře a pak tě uviděl."

"Nech mě jít, prosím"

"Už tě znovu nenechám odejít, víš jak bylo těžké tě nevidět? dva skurvený roky? v ten den kdy jsem tě políbil jsem veděl že máš moje srdce a pak si s ním i odjela a já se zamiloval, v každé dívce jsem viděl tebe."

"Jac..." 

Nestačila to doříct a hned jsem jí políbil, ano konečně, Překvapila mě že spolupracovala. Ruce si spojila za mým krkem. Mé ruce jsem dal na její zadeček, a vyzvedl jsem jí do vzduchu, nohy si obmotala kolem mého pasu. Pořád jsem jí líbal ale něžně.

Omlouvám se za chyby.