Dívka s ledem v žilách

Odcházím

Nastoupil jsem a jeli jsme do nemocnice, cesta byla dlouhá a nekonečná.

Lucie 

Slyšela jsem všechno, počkej až přijdeš domu Jacku, jen počkej. Nesnáším Rebeku, nesnáším! kdybych věděla že tady bude bydlet nikdy bych se sem nenastěhovala! jsem zvědava kdy přijde domů. 

Jack 

Přijeli jsme do nemocnice, Bek někam odvezli a já šel čekat před vstupem na operační sál, až když jsem jí viděl padat a pak krev. Všechno jsem si uvědomil, miluji jí tak moc až se divím jak jsem bez ní mohl být, mezitím přišel Ben s Camem ptali se mě jak je na tom ale já je ignoroval, sledoval jsem dveře které vedou na sál.  

"Dereku? pospěš si Rebeka už je na sál"

"Bek?! hned jdu"

Tak těmi dveřmi prošli dva doktoři dovnitř, sedím a už mě deptá že nevím co s ní je, já už chci vědět co je s mojí Bekou. Už čekáme šest hodin, pořád nic a nic. Najednou vyšli ze dveří doktoři, jeden brečel.

"Dereku, ona to zvládne, uvidíš je silná."

Pak se od toho jednoho doktora odtrhl, šel směrem k nám hned jsem vstal.

"Vy jste rodina?"

"Ano, jsem její přítel"

"Operace proběhla v pořádku, ale ještě nemá vyhráno proto jsme jí dali do umělého spánku, je mi to líto"

"Můžu za ní?"

"Běžte se převléknou a pak na jipku"

Už jsem odcházel když mě zastavil Cam.

"Jacku, postřelila se"

"Cože?!"

"Rebeka se sama postřelila, je mi to líto"

"Proč by to dělala?"

"Nemůže být s tebou, proto to udělala" 

Odešel jsem před nemocnici a pomalu jsem se vydal domu, a jak to bude s Lucii vím že sní nemůžu být miluji Beku, jdou dvě možnosti že opustím Beku a budu s Lucii a budu toho litovat nebo se rozvedu s Lucii a zkusím to napravit u Bek. Vím že Bek miluji na celým světě nejvíc, Lucii sice miluji ale ne tak jako Rebeku, ona má moje srdce a navždy ho bude mít. Ani jsem si nevšiml že jsem došel před barák, otevřel jsem dveře, vešel jsem dovnitř. Vyzul jsem si boty a šel do ložnice, vysvlékl jsem se do boxerek. Vzal jsem si čisté oblečení.

"Kam jdeš?"

"Do nemocnice"

"Proč?"

"Leží tam někdo, na kom mi hodně záleží"

"Že by Rebeka?! ta děvka!"

"Ještě jednou o ní tak řekni, a nepřej si mě!"

"Jinak co? uhodíš mě? zkus to!"

"Tohle nemá cenu"

Vytáhl jsem si sportovní tašky, rozepnul jsem si je a začal jsem si všechny věci do ní házet, nebudu tu sní.

"Co to děláš lásko?"

"Co asi? balím jsi"

"Ale proč?"

"Odcházím od tebe"

"Jde vidět že tu děvku miluješ, však to je děvka a nestojí ti za to! já tě miluji s celého srdce a nemůžu bet tebe být!"

"Na něco se tě zeptám, kdyby odešel zhroutila bys se s toho tak moc že bys jsi se řezala a pak bys si píchala Heroin?"

"Jsi blázen? nikdy! to bych nikdy neudělala!"

"Bek ano, jen proto že jsme odešel od ní a našel si tebe!"

"Její blbost, neměla tě nechat jít!"

"Děláš si prdel?! ona se postřelila jenom proto že se mnou nemůže být! ona nemůže beze mě žít jako já bez ní! uvědom si to!"

"Takže rozvod?"

"Ano rozvod, už tě niky nechci vidět!"

Zapnul jsem poslední tašku, vzal jsem tašky a šel do garáže. Tašky jsem hodil do kufr, nasedl jsem za volat a vyjel jsem směr nemocnice.

Zaparkoval jsem, okamžitě jsem vyletěl z auta a na dálkové ovládání jsem ho zamkl. Vletěl jsme na jipku za ní, pustili mě což se divím. Sedl jsem si na židli která byla u postele, chytl jsem jí jemně za ruku. 

"Jacku?"

"Co tu chcete?"

"Jsme její rodiče, máme právo jí vidět"

"Kdo vám dál vědět?"

"Derek, můj strejda a je dobře že mi to zavolal"

"Není, ty si nepamatuješ to před lety? myslím že Bek na to nezapomněla, bylo lepší když jste se o ní nezajímali"

"Jacku?"

"Nech mě Michale, jsi stejný zrádce jako tvoje rodiče"

"Nejsem"

"Kdyby jsi nebyl, volal bys své sestře a chtěl bys vědět kde je. Ale vsadím se že tě to nezajímalo, nikoho vás že mám pravdu?"

"Stejně a to můžeš ty!"

"Mami!"

"Nekřičte" 

"Já si můžu křičet jak chci! a za za to může on!"

"I kdyby mohl, je tu sní a určitě se to vyčítá"

"Vypadni od mé holčičky, nemáš tu co dělat!"

"Najednou to je vaše holčička? před lety jsi jí chtěla dát na léčení"

"Mami, jdeme hned"

Pak jsem slyšel dveře se zavírat. 

Michal

"Jsi normální matko? tak naklusat jako kdyby se nic nikdy nestalo?!"

"Je to moje dcera a tvoje sestra!"

"Jo to sice je, ale já jsem jí nechtěl poslat na léčení! to jsi chtěla ty přitom to má po tobě nebo měla po tobě! jdu na hotel" 

Odcházel jsem od nich, nechci je vidět. Šel jsme hledat hotel, po dvou hodinách jsem ho našel. 

Cameron

Stojím u okna, díval jsem se na Jacka jak tam sedí a klesá mu hlava únavou, když jsem zkoušel aby se šel vyspat odmítl s tím že u ní bude a nehne se od ní ani na krok. Bylo mi jich líto, museli si tolik projít aby pochopily že bez sebe nemůžou být. Sedl jsem si na židli na chodbě a odmítal odejít, najednou se mi zavírali oči až se mi zavřeli, usnul jsem jak nemluvně. 

Omlouvám se za chyby.