Why? |VKook| ~Short Story~

~Návštěva~

"Máš tu návštěvu!" Zařvala na mně jedna z goril kteří si říkají hlídači.
Prosím že to jsou kluci, pomyslel jsem si.

"Tak pojď," Řekl druhej z goril a přiblížil se ke mně "Ať tam nejsi pozdě." Pousmál se a už mě chtěl zvednout a držet se svým společníkem.

Já jsem jenom zvedl pravou ruku před sebe na náznak ať se mně nedotýká.
Gorila se zastavil v pohybu a zvedl obočí.
"Nešahej na mně," zavrčel jsem na něj,  "Chodit zvládnu sám." Řekl jsem a zvedl se z postele.

V tý chvíli jsem nevěřil tomu že jsem uměl ještě chodit...

Byl to nepopsatelný pocit znovu chodit.
Přišel jsem ke dveřím které vedli do místnosti pro návštěvy.
Jedna gorila mi otevřela dveře a strčila mě dovnitř.
Stihl jsem zareagovat a udržet rovnováhu abych nespadl na zem, když vešli obě gorily dovnitř tak se postavili kolem dveří a hlídali pacienty a jejich návštěvy aby neporušovali pravidla.
Jsou tu jenom 3. Pravidla:

1. Žádné dotyky

2. Žádné dárky

3. Žádné řvaní přes celou místnost

Dneska tu bylo skoro liduprázdno.
Jenom pár kluků tu mělo návštěvu, jediného kluka kterého si pamatuju je Jinhwan.
V jídelně je odtažitý jako já a vždycky když je možnost se projít po dvůře tak on odmítne.

Skenoval jsem stůl u kterého seděl, na proti němu seděla postarší žena a brečela, vedle ní seděl o trošku více starší muž a uklidňoval asi svojí ženu.
Viděl jsem jak se Jinhwan tváří.
Jako tělo bez duše.

Potom jsem obrátil zrak k jinému stolu kde seděla osamocená osoba.
Přimhouřil jsem zrak abych jí viděl, když jsem jí spatřil tak jsem myslel že dostanu infarkt.
Co tady sakra dělá Soo?

Přistoupil jsem ke stolu, ona se usmívala jako přiblbá.
Když jsem se pohldeně usadil, tak jsem spustil: "Co tu děláš a co chceš?"
Ona se jenom uchechtla, "Šla jsem kolem a tak jsem se stavila, a co chci? Taeho už mám takže nic." Zákeřně se usmála a dala si nohu přes nohu.

"Tak co máš na tom tvém svinském srdci?" Zeptal jsem se znudeně, na ní fakt nemám náladu.
"Co budeš dělat až se odsud dostaneš?" zeptala se a zkoumavě mě sledovala "Nevím, asi se podříznu protože si mi přebrala lásku" Pokrčil jsem rameny a koukal na ní jak na odpad.
Ona se zase uchechtla a zašeptala abych to slyšel jenom já "To bych ti radila..." potom vstala a odešla.

Já tam seděl jak přiblbej.
Ona chce abych se zabil?
Ona nechce abych se bavil s jejím mužem?

Proč vůbec sakra přišla?!

Tyhle otázky se mi proudili v hlavě.
Vstal jsem a jako mrtvola přišel k těm gorilám.
"To už ti odešla?" Zeptal se jeden z goril a já jenom přikývl.
"Dobře, Honbi jdi ho doprovodit na pokoj." Řekl a kývl na mně.
Druhá gorila jménem Honbi zamumlal něco na souhlas a otevřel dveře, já vyšel jako první.
Rozešli jsme se k mému pokoji.

~

Byl večer a já nemohl usnout, když jsem usínal tak mě z polospánku probral andělský hlas.
"Kookie, lááskoo" Hulákal na mně Tae.
Počkat Tae?!
"Tae co tu děláš? Proč mně nazýváš láskou když máš manželku?" Chrlil jsem na něj, on se jenom usmál.
"Přišel jsem tě navštívit a nemiluju ji ale tebe." Když to dořekl tak jsem usmál.

Od té doby co mě Taehyung navštívil a nazval mě láskou, jsem se začal léčit.
Doktoři i kluci se divili.
Ale kluci byli rádi že už se jim vrací domů starej Kookie.

- Váš Hobbit^^