Klišé jak dvě polena

19⇒Ups...

„Takže... pane Mine, můžete mi vysvětlit to, že jste místo učiva biologie začal žblebtat takové nesmysly?"

Yoongi si nervózně propletl prsty. Neměl předem vymyšlenou odpověď. Navíc, co ji to zajímá? Je to čistě soukromá věc. Stejně jako Taehyungovy zprávy. Tady však asi někdo nemá nastudovaná lidská práva. Právo na soukromí totiž patří mezi ně.

Opouštěv své myšlenky polkl knedlík v krku a lehce si odkašlal.

„Myslím, že by vám dokázal lépe odpovědět tady...Kim než já."

Střelil po hnědovláskovi pohledem. Ten ze sebe však vydal jen další zoufalý a zlomený vzlyk.

„Pan Kim se, zdá se, nemá k odpovědi,"

zabodne žena svůj pohled do očí staršího z chlapců,

„navíc jste to byl vy, kdo takto hrubě narušil mou výuku."

Yoongi pohledem neuhnul. Po celou dobu jejího mluvení se sbíral k tomu, aby nevypadal jako zpráskaný pes, ale jako ten sebevědomý a upřímný Min Yoongi, za kterého byl považován nejčastěji. Zhluboka se nadechl a sevřel dlaně v pěsti.

V hlavě se mu začala utvářet jedna jediná odpověď. Věděl, že jí ublíží jak sobě, tak Taehyungovi, ale co má ona co strkat nos do jeho věcí?

„Omlouvám se, paní učitelko. Byla to jen sázka s panem... Leem. Jen jsem měl říkat nějaké klišé věci, co vidíte v každém filmu. Znáte to. Nic z toho jsem nemyslel vážně. A slibuju, že už se to nikdy nebude opakovat."

Falešně se usmál a sevřené dlaně povolil.

Taehyung vzlykl hlasitěji než běžně a posmrkl. Ta slova se do něj zaryla jako nůž a jeho už tak zničené srdce dostalo další ránu.

„V to doufám,"

přeměřila si ho nejstarší osoba v místnosti pohledem a otočila se na brečícího hnědovláska, "a vy mi vysvětlete, s kým jste si psal a proč jste měl telefon v mé hodině."

Tae se silně objal a trhavě se nadechl.

„O- oml- ou- vá- m sse,"

vydal ze sebe ztěží,

„bbyl, byl to jed- den kluk. Assi si... ze, ze mě chtěl v- vyst- řelit."

Černovláska píchlo u srdce. Kdyby si byl jist, že to Taehyung říká jen, aby chránil své soukromí, nechalo by ho to chladným. V této situaci byl však u něj zmatený jak lesní včela. Co když si Taehyung jeho slova vzal opravdu k srdci? Co když nepochopil, jak to bylo myšleno?

Ve starším chlapci se začaly míchat pocity. Bylo mu hnědovláska líto, ale zároveň měl vztek. Vztek na sebe. Vztek na něj. Proč je takový? Proč brečí? Proč ho nutí uvádět se do rozpaků?

Rozhodl se tedy nasadit druhou tvář své osobnosti. Tu, kterou obdarovával všechny okolo a tu, za kterou se schovávala ta křehká. Tu chladnou.

„Nebul, Kime. Jsi jako malé děcko. Tak si z tebe někdo vystřelil, a co. Nemáš důvod brečet."

Řekl bez emocí a založil si ruce na hrudi. Necítil se tu dobře. Celá situace byla taková... divná.

Oslovený byl celý rudý. Cítil se být na dně a střídaly se u něj dvě nálady. Právě začal převládat vztek. Popotáhl, utřel si slzy a otočil se na černovláska.

„Já tu osobu miloval, Mine,"

odsekl jeho jméno jako nějaké sprosté slovo,

„To asi neznáš, co? Lásku. Znáš jen přetvářku a lži. Celé ty dva roky jsem byl naivní a slepý..."

Učitelka zaraženě kmitala podledem mezi oběma chlapci. Nechápala náhlou změnu v chování jich obou.

„Tak jsi asi miloval nesprávnou osobu. Vůbec toho člověka neznáš. Nemáš nejmenší tušení, jaký je, co se mu odehrává v hlavě a vidíš jen to, co chceš."

Reagoval chladně Yoongi, nespuštěv z druhého chlapce pohled.

„Jsi jen posera, co všechno vzdá a bulí kvůli každé kravině, přičemž ale dokáže člověka ponížit tak, že na to nezapomene do konce života."

Ten jed a vztek v černovláskových slovech byl tak nepřeslechnutelný, že zbývající dva přítomné nepříjemně zamrazilo.

„A ty jsi zas příšerný lhář s kamenným srdcem. Když něco nějak nemyslíš, tak to neříkej. Ušetříš tím vlastní dech a city ostatních."

Hnědovlásek mluvil jemně. Občas se zadrhl ve svém proslovu, ale už nějakou dobu neměl zvýšený hlas. Spíše než křiku se jeho tón hlasu podobal spíše zlomenému šepotu.

„Jak už jsem řekl, nic nevíš."

Řekl jen starší a téměř až nebezpečně skenoval pohledem hnědovláska. Nelíbilo se mu, co si o něm Taehyung myslí. Co ale také mohl čekat? Řekl to opravdu hrubě. On ale chtěl jen chránit jejich soukromí a reakce mladšího jej rozčilovaly. Tak se neudržel.

„Tak...heh, myslím, že už můžete jít. Dořešte si to mimo můj kabinet. Ale pro příště už tyto věci v mých hodinách nedělejte."

Procitla najednou učitelka, čímž na sebe upoutala pozornost obou chlapců. Bylo jí jasné, že do této problematiky neměla vůbec zasahovat. Yoongi tedy na nic víc nečekal, zvedl se ze židle a bez pozdravu odešel z kabinetu.

Taehyung už se chystal vstát, ale něco si uvědomil. Hluboce se proto nadechl, snad aby se uklidnil.
„Paní učitelko," začal nejistě, "vrátila byste mi prosím můj mobil?"

Oslovená se pro daný předmět natáhla a položila ho na stůl.

„Ale ať se to neopakuje. A počítejte s poznámkou."

Mladík přikývl, vzal si svůj telefon a vydal se pryč z kabinetu.

Po tom, co z něj vyšel, zavřel dveře a rozšoural se pryč ze školy.

-
A/N
Také máte na skole nějakého učitele, kdo tohle dělá? My snad ne...