»spolupráce s @cypher_ft_tae ❤️«
Yoongi je zcela obyčejný středoškolák s průměrným prospěchem.
Na střední mu nic nechybí - nudné hodiny, pochybné jídlo ze školní jídelny, dokonce ani tajný ctitel.
Zatím se to zdá jako typické klišé.
A bude to klišé...
Malý černovlásek, sedící v poslední lavici u dveří, němě pod lavicí převaloval telefon v ruce, přičemž bez ustání sledoval zády otočeného hnědovláska pár míst před ním. Viděl, jak roztřeseně dýchá, jak posmrkává, ale snaží se na sobě nedat nic znát.
Nemohl uvěřit, že tohle věčně usměvavé stvoření, které se na všechny smálo a uculovalo, je teď v takovém stavu. A to jen kvůli němu.
„Co ti je?"
Drkl do Yoongiho jeho spolusedící Baksoo, přičemž se mu snažil nakouknout do klína, kde tmavovlásek schovával a uchraňoval drahý telefon před případným zabavením, kdyby ostříží zrak jejich učitelky biologie zrovna prošacovával všechny studenty.
Nakonec si jej schoval do zadní kapsy světlých kalhot a s viditelnou známkou nervozity v obličeji se přihlásil, nevšímav si tázavých pohledů jeho nejlepšího kamaráda.
Učitelka na chvilku přestala vykládat něco rostlinách a hlavou kývla k Yoongiho vztyčené ruce.
„Ano, pane Mine? Máte něco k tématu?"
Černovlásek na její přímý dotaz neodpověděl a smetav si z tmavého trička neviditelná smítka prachu se postavil. Je téměř neuvěřitelné, jak rychle se mu rozbušilo srdce, když na něj skoro všichni přítomní zaměřili svou pozornost. Avšak Taehyung, jak i Yoongi předpokládal, se jako jeden z mála neotočil. Pouze ještě více sklopil hlavu do klína a dělal, že neexistuje. Ve třídě nastalo ticho, jako snad ještě nikdy. Nebylo obvyklé, že by zrovna Min Yoongi, introvertní, ironické, ovšem i pro mnoho studentů této školy i importentní individuum, byl s to sám od sebe o něčem v hodině mluvit před celou třídou.
„Já...jen chci říct, že ti pláč nesluší. Úsměv tě dělá někým tak krásným, že i Park Seojoon může závidět. A mám tě rád...mám tě moc rád. To je všechno, co jsem chtěl říct."
Dopověděl naoko sebevědomě a snažil se vyvarovat jakémukoliv páru očí, které na něj pohlížely s otazníky a zmatením. Tohle u něj nebylo normální. U nikoho to nebylo normální.
Taehyung se ještě více nahrbil a pozoroval obrazovku svého telefonu cítiv nové slzy v očích.
„Dobrá, pane Mine. Děkujeme vám za...velice hodnotný příspěvek. Tak, teď snad můžeme pokračovat v tom, jak se dělí- anebo nemůžeme."
Přerušila samu sebe uprostřed věty učitelka a s vražedným pohledem a plameny v očích se rázným krokem vydala k lavici nešťastného hnědovláska.
„Copak to tady máte, pane Kime?"
Položila chlapci řečnickou otázku a bezostyšně mu vzala z klína telefon s otevřenou konverzací.
„Tak, co to je?"
Zeptala se s úšklebkem,
„A pak kdo je tu klišé? Co se to za přezdívku?"
Studený vítr se po zádech prohnal jak u hnědovláska, tak i u poslední lavice u dveří.
Taehyung jen stále zaraženě seděl, neschopnen klást odpor.
Učitelka si s pozvednutým obočím sedla na katedru a za výkřiků několika studentů prosících o přečtení neskrytých zpráv začala louskat malé barevné písmo v neobvyklém fontu:
„Hů, tady je nějaká dlouhá zpráva: Napsal bych, že jsi ve skutečnosti moc hezký. Řekl bych i krásný. - Teď mu to píše - Že tvůj úsměv, i když si to nemyslíš, září přes celou třídu a všem zvedá náladu. - Co je tohle za love story? - To sis nevšiml těch pohledů, co po tobě všichni hází? - To zní, jako by byl nějaký model třídy a všichni ho obdivovali - Chtějí, aby ses usmíval. A já ostatně taky. - To jsou mi věci - Jsi vtipný. Moc vtipný. Umíš dělat skvělé obličeje. Umíš všechny rozesmát. A když si myslíš, že jsi duch, tak tě mají všichni rádi. A já ze všech nejvíc. - Kam zmizel ten bezcitný Min Yoongi, který měl rád jen sebe a postel, jak to s potěšením vyřvával po ško-"
Její čtení přerušil mocný náraz židle o zem, kdy se černovlásek z poslední lavice u dveří rychlým krokem rozešel k třídním dveřím, načež se během několika mála sekund ozvalo druhé bouchnutí, tentokrát však bouchnutí dveří, jak Yoongi opustil třídu.
V místnosti nastalo takové ticho, že by jeden slyšel i pírko dopadnout na zem. Ovšem netrvalo dlouho a ozvalo se další vrznutí židle.
„Pane Lee, okamžitě si sedněte!"
„Ale paní učitelko, Yoongi-"
„Neslyšel jste mě snad?!"
„Je to můj nejlepší kam-"
„Neslyšel jste mě snad?!"
Zvýšila učitelka na Baksooa hlas a tím jej donutila si s uraženou grimasou sednout zpět na své místo. Ve třídě opět zavládlo ticho, avšak to teď místy bylo přerušováno studentským šepotem. Učitelka tomu však nevěnovala nejmenší pozornost a přitočila se k lavici již vzpamatovaného hnědovláska.
„Nechcete mi k tomu něco říct, pane Kime?"
Taehyung se roztřeseně nadechl a vydechl. Poté přidal ještě jeden nádech a mumlavě spustil:
„Já tu zprávu nepsal."
Teď se všechny páry očí pro změnu zaměřily na něj.
„Po vyučování zajdete za mnou do kabinetu."
Taehyung se na ni zmateně podíval, ale než stačil cokoliv říct, pokračovala:
„A obeznamte s tím i pana Mina."
- A/N Tu du bum... Kdo tohle nečekal?😅 (Nikdo~)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
