Klišé jak dvě polena

24⇒I'm still waiting for the results.

„Není vtipné, jak si furt měníme role?" zeptal se po tom, co se zrychlil tlukot jeho srdce. Položil své ruce na ty Yoongiho a zapřel se do nich. Pořádně ani nevěděl, jestli v nich hledá oporu nebo se je snaží odstrčit.

Starší si všiml stisku na svých rukách, proto svými palci začal přes látku trička útlé boky mladšího hladit. Sám nevěděl, proč tohle všechno vůbec dělá. Možná ho to uklidňovalo, možná si myslel, že to uklidňuje Taehyunga, každopádně se tak dělo.

„Já," snažil se něco říci, ale hlasivky se mu zadrhly, proto zůstal koukat jen s pootevřenými ústy, dívav se na rty mladšího.

„Já?" zopakoval po něm hnědovlásek, „a pak kdo z toho dělá klišé."

Znovu se zasmál a podíval se Yoongimu do očí.

„Hele, já vím, že jsi malý, ale to, že sis stoupl na špičky, z tebe nedělá někoho tak vysokého. Oči mám trochu výš."

To už donutilo i k drobnému úsměvu staršího z dvojice. Na jednu stranu byl rád, že si z něj Taehyung utahuje. Vrátil se mu jeho úsměv, pravděpodobně i láska k smíchu. Na tu druhou mu však ani trošku nepomáhal.

„Nechci se dělat vysokým, jen chci na tebe dosáhnout, ty pako."

Řekl s náznakem smíchu v hlase a dovolil si i ukázat své drobné bílé perličky, které nejčastěji schovává za neprůstupnou tenkou linkou ze rtů.

„Když myslíš," pokrčil rameny, „a jen taková drobnost... odpustil jsem ti už dávno."

Zazubil se na něj.

Yoongi rozevřel oči dokořán a vrátil se zpět na celé plosky, takže byl opět téměř o polovinu hlavy menší než zubící se chlapec před ním.

„To jako fakt? To tady ze sebe dělám vola jen pro tvé potěšení?" optal se Taehyunga nevěřícně.

„Ne, dokazuješ mi, že jsem ti odpustil oprávněně," odpověděl brunet a dal tmavovláskovi rychlou pusu na čelo usmívav se na něj.

Starší naoko nabručeně ohrnul spodní ret a svraštil obočí. To mu však nevydrželo dlouho, neboť když mu do centra mozku doteklo Taehyungovo prohlášení, na tváři se mu rozlil upřímný úsměv.

„Hele, vím, že ti tu pusu dlužím já, ale nechceš mi ji dát spíš ty?"

„Já? Já už ti pusu dal, teď jsi na řadě ty," vymluvil se a mrkl na Yoongiho.

„Tak fajn...následky si ale poneseš sám," varoval jej černovlásek a při opětovném postavení na špičky si mladšího přitáhl za límec trička těsně ke svému obličeji. Další krok však už neudělal. Co to s ním sakra je?

Mladší si své čelo opřel o čelo druhého chlapce a hlasitě mu vydechl do rtů.

„Pořád čekám na ty následky," zašeptal po přibližně minutě, kdy se ani jeden z nich nepohl.

Yoongi tedy bojácně zavřel oči a po překonání té několika centimetrové vzdálenosti se zničehonic jeho poměrně roztřesené rty ocitly na rtech mladšího. Zažíval to poprvé, nevěděl, co má dělat a, i když se to na první pohled nezdálo, byl, lidsky řečeno, podělaný až za ušima.

Taehyung začal hledat oporu v Yoongiho bocích. Cítil se... zvláštně. Potřeboval se něčeho držet a možná proto druhému chlapci drtil boky.

Staršímu se do celého těla dostávalo brnivého pocitu. I když měl rty pouze na těch Taehyungových položené, stejně to pro něj bylo něco, z čeho měl doopravdy strach. Proto do spojených rtů tiše kníkl, jako když se psovi stýská po svém páníčkovi. Odkdy je tak...křehký?