Klišé jak dvě polena

epilogue

O přestávce mezi hodinami řekl Taehyung Jungkookovi to, že chodí se svým bývalým crushem a ten z toho byl tak šťastný, že mu slíbil další čokoládu, když mu řekne, kdo onen vyvolený je, ale hnědovlásek se udržel a Yoongiho jméno tak zůstalo tajemstvím.

Zrovna skončila škola a hnědovlasý chlapec se po přezutí rozeběhl k právě onu vyvolenému a zazvonil tam na zvonek.

Yoongi, válející se na gauči v teplých peřinách, s prázdným hrnkem v rukách a studeným šátkem okolo krku, zbystřil své sluchové smysly a jakmile k němu dotekl zvuk zvonku, film ne film a hrnek ne hrnek vyskočil z gauče a doslova letěl k vchodovým dveřím, přičemž samozřejmě nezapomněl chytit hned několik záchvatů kašle.

Nakonec se však ke dveřím přeci jen dostal, nečekal ani minutu a dveře okamžitě otevřel.

Po otevření dveří vpadl dovnitř a málem se srazil s Yoongim. Zavřel za sebou dveře a obdařil svého přítele pusou na tvář.

„Ahoj, Yoongie~" pozdravil ho s úsměvem a dal si přes rameno jednu jeho ruku. Začal ho doprovázet ke gauči.

Starší se však hnědovláska pořádně chytil a než se mladší stačil nadát, Yoongi už měl obtočené nohy kolem jeho útlého pasu a ruce spojené za krkem.

„Ahoj Tae~" zapředl černovlásek a snaživ se potlačit kašel se jal svými rty prozkoumat Taehyungovu pravé ucho, čelist, bradu, ohryzek až nakonec i celý krk.

Druhý chlapec se zasmál a ruce si spojil pod zadkem staršího, aby snad chlapec nespadl. Kráčel s ním k pohovce, kam ho poté i jemně položil.

„Mám ti udělat ten čaj?" zeptal se s úsměvem.

„Kvůli tomu jsem ti řekl, ať přijdeš," pokrčil rameny Yoongi a více se zachumlal do peřin na gauči, "a taky mi rovnou můžeš udělat nějaký jídlo, celý den jsem nic nejedl," postěžoval si ještě a s prosebným výrazem mířícím na svého přítele si pohladil kručící břicho.

„Už jdu na to," dal mu ještě pusu na čelo, než si to štrádoval do kuchyně, kde se pustil do vaření čaje.

Mezitím, co se vařila voda, vzal si Taehyung chleba a nůž. Po chvíli započal krájení toho nejkřivějšího krajíce chleba, který kdy spatřil světlo světa. Nebo si to brunet alespoň myslel. Ukrojil tři krajíce a nevěděl, který vypadá nejhůř. Z rozhodování ho však vyrušilo klapnutí rychlovarné konvice a on tedy zalil čaj. Chleba ještě namazal nějakou pomazánkou, kterou našel v černovláskově lednici, položil je na talíř, který si dal do levé ruky, a tou pravou chytil konvici s čajem.

„Už se to nese~" zvolal a opatrně šel zpět za Yoongim.

Ten se zatím s pohledem upřeným na znovu běžící film odsunul na jednu stranu pohovky, aby si hnědovlásek mohl taktéž sednout a okamžitě si talíř s jídlem převzal k sobě.

„Díky," zamumlal rychle, než se zakousl do prvního chleba, nedbaje faktu, že mu to padá všude okolo.

„Nemáš za co," odpověděl mile mladší a ukradl si nejmenší krajíc, konvici pokládav na stůl, "dojdu si pro hrníček, musím to ochutnat, jestli to není otrávený nebo tak něco."

A zmizel v kuchyni.

„To by bylo dobrý. Kdo ví, jak dlouho tu ten čaj už je," uchechtl se černovlásek a přes zadní opěradlo pohovky se jal sledovat mladšího při práci. Odkdy se začal chovat jako malé dítě? A odkdy je Taehyung tak krásný?

Nejvyšší obyvatel domu si vzal hrnek a cestou zpět k druhému chlapci dojedl chleba.

„Dobrá zpráva, chleba chutná docela dobře, teď ochutnám čaj," řekl, když si sedl vedle staršího chlapce a jal se oběma nalít čaj.