Klišé jak dvě polena

20⇒Talking

„Jsi idiot."

Zaslechl za sebou, ale neobtěžoval se ani otočit. Moc dobře věděl, komu ten hlas patří.

Černovlásek, opírající se o jeden z mnoha sloupů ve vestibulu školy, se za hnědovlasým díval, čekav, zda-li se zastaví či nikoliv. Ten ovšem dále pokračoval pryč ze školy.

Yoongi si odfrkl, načež se lehce odrazil od sloupu a rychlým krokem následoval Taehyunga přes školní nádvoří.

„Zastav!"

zakřičel na něj, načež se jeho chůze změnila na mírný poklus.

Hnědovlásek ignoroval snažení druhého chlapce a dál pokračoval svou pomalou chůzí.

Pro Yoongiho, i přes jeho nedokonalou fyzickou kondici, nebylo těžké hnědovláska dostihnout.

„Nebuď uraženej,"

řekl s náznakem prosby v hlase, když už byl přímo u něj a jemně jej chytil za rameno s cílem jeho zastavení.

Taehyung mlčky trhl ramenem a pokusil se mu vysmeknout. Podařilo se mu to a on pokračoval ve své cestě.

„Taehyungu, poslouchej mě,"

zkusil to znovu starší, avšak tentokrát jej chytil kolem pasu. Bylo marné zkoušet zápěstí, protože věděl, že by se mu taktéž vysmekl.

Mladší chytil jeho ruce a začal je tahat pryč. Měl na něj vztek, cítil se kvůli němu na dně a měl chuť ho zaškrtit na místě. ON, to nejmírumilovnější stvoření na této planetě, začal pomalu plánovat vraždu černovláska za ním.

Yoongi však stisk na hnědovláskově pase ještě zesílil a natiskl se na jeho záda.

„Přestaň se vzpírat. Jen mě vyslechni, pak si jdi, kam chceš."

Prosil jej a doufal, že mladší ustoupí své tvrdohlavosti.

„Pusť mě, nebo ti vrazím,"

řekl potichu, ale důrazně.

„Copak v klišé filmech viníci své 'oběti' poslouchají?"

Zeptal se naprosto vážně, přičemž se pokusil hnědovláska otočit čelem k sobě.

„My nejsme v klišé filmu a já nejsem tvoje oběť."

Zhluboka se nadechl a nechal černovláska, aby si ho k sobě otočil.

„Doteď ses ale tak choval."

Vydechl starší a nepouštěv hnědovláskův pas se mu podíval zpříma do očí.

„Navíc mi netvrď, že bys v nějakém nechtěl být."

„Jsou dva typy klišé, které by se teď mohly stát. Buď se usmíříme a jeden z nás začne polibek, nebo..."

Nechal větu vyznít do prázdna.
„Nebo mě teď nevyslechneš, vrazíš mi, nebo co já vím, čeho jsi schopnej, budeš mě nesnášet, úplně se ode mě odstřihneš, ale stejně se budeš trápit a až si uvědomíš, žes to takhle vlastně nechtěl, tak bude už příliš pozdě, protože já už budu ženatej se svou postelí a spokojeně se odstěhujeme na Mallorcu, kde se pokusím zapomenout na všechny trable s tebou. Vyber si."

„A přesně proto to není klišé. Možná ti vrazím, jestli mě ihned nepustíš, ale odstřihávat se od tebe nebudu. Přeci jen, chodíme do stejné třídy."

„Takže uděláme kompromis?"

Pokusil se starší o úsměv, ale spíše z toho vznikl jakýsi škleb. Pořád se v něm mísilo až příliš emocí.

„Já ti vrazím a ty mi přestaneš lhát, to beru,"

řekl a vykopl nohu směrem k chlapcově citlivému místu.

Yoongimu projela celým tělem nepříjemná bolest, při které byl nucen svůj klidný výraz zkřivit do bolestivé grimasy a ruce z Taehyungova pasu přitisknout na místo svého poklopce.

„To sis mohl odpustit,"

zaskuhral a lehce se předklonil. V tomto životě se dětí asi už nedočká.

"Byl jsi varován,"

obhájil se a poprvé za celý den se na jeho tváři objevil náznak úsměvu.

„Alespoň jsem tě rozveselil."

Zaskuhral starší a přes pokročilé sluneční paprsky se podíval do Taehyungovy tváře. Klišé.

„Tak mi řekni, co jsi chtěl, protože jsem kvůli tobě nestihl oběd a mám hlad,"

řekl mladší a znovu nasadil kamennou tvář.

Černovlásek se pokusil narovnat a opět chytil mladšího za pas, snad aby se  během jeho vysvětlování nepokusil vzít roha.

„Pusť,"

zamumlal a odstrčil jeho ruce couvav o krok dozadu. Yoongiho to nijak nezaskočilo. Počítal s tím. Jen chtěl nějakou pojistku.

„Jsi vážně naivní idiot. To jsi nepoznal, že všechno, co říkám před tou krávou jsem nemyslel vážně? Teda... možná až na ten konec, ale to jsem byl na tebe naštvaný. Důležité však je, že všechno, podotýkám VŠECHNO, co bylo napsané v té dlouhé zprávě, jsem myslel vážně. A je mi jedno, co si o mně teď myslíš, jen chci, abys věděl, co si o tobě myslím."

„Fajn. Tak já jdu domů. Nech si to proležet hlavou a až si srovnáš, co mi chceš doopravdy říct, tak mi to řekni. A odmítám to číst přes zprávy, čau,"

dořekl a rozešel se pryč.

„Čau,"

odpověděl mu po nějaké době zaraženě Yoongi, ale už mladší neslyšel. Proto se taky vydal směrem svůj domov, přehrávav si v hlavě, co se vlastně stalo. Vždyť mu řekl to, co doopravdy chtěl.

-
A/N
Jsem tak spokojeně unavená... dobrou noc~💕