Klišé jak dvě polena

23⇒ So as much as that you like me?

Taehyung se nad poslední zprávou zarazil a zvedl oči od telefonu. Vstal ze své postele a vyšel z pokoje. Dostal se až ke vchodovým dveřím a nahlédl do kukátka, kde skutečně zahlédl černovlasého chlapce.

„Jak dlouho tam stojíš?" zeptal se s povzdechem.

„Od té doby, co si s tebou píšu."

Pokrčil rameny druhý a zamčený telefon strčil do zadní kapsy svých kalhot.

„Otevřeš mi teda?"

Zeptal se chlapce na druhé straně dveří s nadějí hlase a nervózně si začal špičkou boty vyklepávat pravidelný rytmus, který nedávno zaslechl v rádiu.

„Fajn," povzdechl si hnědovlasý a začal pomalu otevírat dveře.

„Ahoj," pozdravil mladšího rozpačitě černovlásek a bezděky se podrbal na zátylku odhalené kštice.

„No nazdar, pojď dál, ať můžu zavřít," pobídl ho a prohrábl si vlasy, které mu padaly do očí.

Yoongi neváhal a hned vklouzl do bytu mladšího hnědovláska. Byl skromný, avšak útulný a hezky zařízený. Tedy, takto soudil podle chodby, třeba jej ještě něčím překvapí.

Vyzul se a vydal se dále do útrob tohoto obydlí, následovav Taehyunga. Ten zavřel dveře bytu a vydal se do kuchyně.

„Chceš něco k pití?" zeptal se s mírným sebezapřením.

„Ani ne. Vidím, že tě to otravuje," odpověděl starší a s tichým odkašláním přešel blíže k ostrůvku, přes který mohl vidět opírajícího se Taehyunga o dřez.

„Fajn... Takže, co jsi mi chtěl?" zeptal se vlastník bytu zadkem opřený o dřez a na prsou si založil ruce.

Černovlásek nasucho polkl a do stehen si utřel potící se dlaně. Žádnou řeč připravenou neměl. Spoléhal na svůj instinkt a schopnost mluvit z patra, ale teď se žádná slova nedostavovala. Pouze se dokázal dívat do tmavých očí chlapce předním a cítit tu napjatou atmosféru mezi nimi.

„Říkal jsem, ať mi to řekneš, až si to protřídíš v hlavě. Ne ať za mnou zajdeš, kdykoliv se ti zachce," řekl téměř bez emocí a odrazil se od dřezu, aby nalil pití alespoň sobě.

„Fajn," započal najednou svou řeč starší a pomocí hlubokých nádechů se snažil pojmout nějakou odvahu.

„začnu tím, že řeknu to, co jsem ti říkal ve škole," lokty se opřel o ostrůvek a sledoval hnědovláskova nahrbená záda,„pláč, v tomhle případě mračení, ti nesluší. Úsměv tě dělá ještě krásnějším, než jsou samotné K-pop hvězdy, než jsou samotní andělé. A to je pravda. I když to je klišé, je to pravda."

Obešel ostrůvek a stanul ani ne metr před mladším chlapcem.

Vyšší z nich se otočil ke staršímu se sklenkou vody v pravé ruce.

„Budu doufat, že to myslíš vážně," řekl a napil se.

Yoongi mu vytrhl poloplnou sklenici z ruky a hrubě položil na druhou stranu linky, až by si jeden myslel, že sklenice již navždy dosloužila.

„Já ještě neskončil," řekl poměrně výhružným tónem a opřel se o linku vedle mladšího chlapce.

„A mně se nezacpávají uši, když piju," odvětil mladší a pro svou sklenici si došel, "můžeš pokračovat."

Kdyby straší mohl, ukázal by výraz, který ve zprávách zaměňuje za tři tečky. Bohužel toto byla realita, ne Messenger.

„Dobře... musíš vědět, že...mě uvádíš do rozpaků. Dlaně se mi nepříjemně potí, v krku mám nepolknutelný knedlík, v břiše mě zvláště šimrá nebo, jak se to píše v těch knížkách, létá mi tam hejno motýlků, co chtějí ven."

Roztřeseně dýchal, proto se to snažil zamaskovat dalším odkašláním. Nepovedlo se.

„Když jsi mi psal že začátku," pokračoval,

„opravdu jsi mi připadal jako otravnej sluníčkář, který nemá do čeho píchnout a proto napsal prvnímu člověku, kterého mu Facebook nabídl. Ale potom, jak jsem tě, i přes menší odpor, nebudu ti lhát, začal poznávat, mi došlo, že mi na tobě začíná záležet. I když jsem si to nechtěl přiznat. Ovšem teď..."

Nechal vyznít větu do ztracena a znovu na sucho polkl.

Mladší si jeho vyschlého hrdla všiml a aby ho trochu víc potrápil, vypil zbytek sklenice na ex, než spustil: „Teď, po tom, co jsi mi celou dobu psal, že nejsme v klišé fanfikci, jsi to celé převyprávěl ze svého pohledu. A mně to docela přijde jako nějaká klišé slátanina. A jen pro zkažení toho překrásného klišé mě to nutí tě poslat do háje."

„Můžeš to zkusit," pokrčil rameny černovlasý chlapec a s náznakem menšího úšklebku se přitočil k vyššímu chlapci, opírav se svými dlaněmi o linku, z každé strany Taehyungových boků, „ale co když to klišé ještě prohloubím a řeknu ti, jak moc tě mám rád? Poslal bys mě do háje?"

„Můžeš to zkusit," zastříhal obočím a odložil sklenici na linku.

Starší najednou jako by ztratil půdu pod nohama. Tohle popravdě nečekal. Byl připraven na to, že jej Taehyung vyhodí, ale tohle... tohle už je i na něj moc.

Opět nasucho polkl a plaše se podíval do hnědovláskových jiskřivých očí. Bál se.

„Až takhle moc mě máš rád?" ozval se náhle Taehyung s pobavením v hlase i v očích, „no, tak teď fakt nevím, co mám dělat, přivádíš mě do rozpaků."

Zasmál se. Úplně se vyžíval v Yoongiho trápení a užíval si tu moc, kterou měl.

Straší lehce zrudl. Takhle se ztrapnit, to také v plánu nebylo. Co ale měl dělat? Nikdy nikomu lásku neprojevoval. A teď, když se mu Taehyung takhle vysmál...

Své ruce přesunul z linky na hnědovláskovy boky a zmáčkl je o něco silněji, než bylo potřeba.

„Teď se směješ, ale potom..."

Řekl opět o něco sebevědoměji a s velkou dávkou odhodlání se postavil na špičky, takže měl obličej ve stejné rovině jako jeho společník. Snažil se uklidnit svůj dech. Připadal si tak... malý.

-
A/N
Krásný Štědrý den! Užívejte s rodinou, kamarády a ať vám Ježuch nadělí spoustu dárků ;))🎉♥️