Setkání (POZASTAVENO)

*1*

Pohled Riky.

Byl poslední den školy. Zrovna jsem se bavila se svíma kamarádkama. Najednou za zvonilo na poslední hodinu, kdy jsme měli dostat vysvědčení.

Do třídy přišla naše třídní učitelka. Všichni jsme se postavili a pozdravili. "Tak třído dneska je váš poslední den ve škole vlastně poslední den na téhle škole" řekla učitelka, když jsme se posadili. Ano měli jsme konečně po maturitě a já mám plán na celý dva měsíce. Poletím za kamarátku do Jižní Koreje. Jupí!!!!!!!!!! Učitelka pořád něco vykládala ve smyslu že nás ráda poznala a že nám přeje hodně štěstí do dalších let. "Prak Riky!" Křikla učitelka. Podívala jsem se na ní a vyděla jak drží moje vysvědčení. Usmála jsem se a vzala kytku, která byla pro učitelku. Došla jsem k ní a usmála se. Pogratulovala mi a předala vysvědčení a já ji zato dala kytici. Usmála se a já ji úsměv oplatila.

Šla jsem si sednout a podívala se na vysvědčení. Jedna 4 tak to je dobrý.

Když už nás učitelka pustila domů. Rozloučila jsem se s holka a šla pomalu domů k pěstounům. Kteří mě adoptovali když mi byli dva roky. Má pravá rodina mě dala pryč protože jsme byli dva a mě nedokázali uživit a chtěli pro mě jen to nejlepší.

Jediný co mi po nich zbylo byla fotka kde jsme byli všichni.

Došla jsem domů kde už na mě čekali mí adoptivní rodiče.

"Ahoj" Pozdravila jsem je. "Ahoj tak ukaž" Řekl táta. Přišla jsem k němu a podala mu vysvědčení. "4? Jako vážně? " Zeptal se. "Ale je to jen jedna" Řekla jsem. "Takže milá zlatá žádná Korea" Řekla máma. "Cože?!? A to jako proč?!?!? Je to jen jedna blbá 4! " Křikla jsem. "Ano z Angličtiny" Řekl táta. "Já tam pojedu!! " Křikla jsem. "Jestli pojedeš tak už se nemusíš vracet!!!! Křikla máma. " Fajn!! Křikla jsem nazpět a běžela do pokoje, kde jsem se zamkla a padla do postele s brekem.