Setkání (POZASTAVENO)

*3*

Po jídle jsem se rozhodla že se na chvíli prospím. Opřela jsem si hlavu o opěradlo a zavřela jsem oči.

Probudila jsem se v 19. hodin. Do přistání zbívalo jen 15. minut. Začala jsem si kolem sebe uklízet.

Po 15 minutách jsme přistáli a já vyšla z letadla. Hned jak jsem vyšla jsem uslyšela strašný jásot a křik nějakých holek. Byloto hrozné.

Šla jsem si vyzvednout kufr a do někoho jsem narazila. Spadla jsem na zem "Promiňte"řekla jsem hned. Ta osoba mi podala ruku, aby mi mi pomohla vstát. Chytla jsem ji a vstala. "Děkuji" řekla jsem a podívala se na tu osobu. Byl to kluk v mém věku. Byl mi povědomí, ale nemohla jsem si vzpomenout. "Hej pojď už!!" křikl na něho někdo. Ta osoba se na tu osobu podívala a přikývla. "Snad se ještě někdy potkáme" řekl a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a on odešel.

Vzala jsem si kufr a rozešla se k východu. Uviděla jsem kamarádku která se usmívala. "Ahoj" pozdravila jem ji. "Hele ty se bavíš s Kimem Taehyungem?" zepala se mě. "Ským?" zeptala jsem se ji na otázku otázkou. "Kim Taehyung je člen jedný skupiny" řekla. "Nemysíš že stím Taehyungem?" zeptala jsem se. Přikývla "Ano z BTS" Řekla. Zakryla jsem si pusu abych nezačala pištět. "Jak to že jsi ho nepoznala?!" Zeptala se mě kamarádka. "Jsem ospalá a pravděpodobně letěli semnou v letadle protože tamhle toho" ukázala jsem na skupinu BTS, která se snažila dostat pomocí ochranky ven k autu. "Jsem viděla sedět napravo vedle mě přes uličku" řekla jsem. "To je Jin" Řekla. "Já je ještě nepoznám" Řekla jsem ji. Protočila očima a rozešla se ke svému autu.

Došli jsme k autu a jási dala kufr do kufru auta a sedla si na místo spolujezdce. Eun na startovalaauto a pomalu se rozjela. "A na jak dlouho tu budeš?" Zeptala se měEun. "Napořád utekla jsem z domu" Řekla jsem ji. "Cože?!"Křikla a prude zastavila na červenou. Vyděšeně jsem se na ni podívala."Proč?" zeptala se. "Protože mě seřvali kvůli jedný blbé 4"odpověděla jsem ji v klidu. "Fakt?" Zeptala se a pomalu šláplana plyn. Přikývla jsem. "Snad ti to nevadí?" Zeptala jsem se."Ne naopak můžeš mi pomoct v mé kavárně" řekla s úsměvem. Usmála jsemse "Děkuju" řekla jsem ji. Úsměv mi oplatila a věnovala seřízení.