Setkání (POZASTAVENO)

*22*

Pohled Taehyunga. 

Probudil jsem se v nějaké bílé místnosti. Do očí mě udeřilo silné bílé světlo. Začal jsem vnímat a něco v místnosti pípalo. Otočil jsem se k tomu pípavému zvuku a uviděl jsem přístroje kde byli vidět puls mého srdce. Povzdych jsem si a prohlédl se. Na ruce jsem měl kapačku. 

Najednou někdo zaklepal na dveře. "D-dále" Řekl jsem přidušeně. Do pokoje vešli kluci. Sledoval jsem je jak jdou ke mě. Pozdravili mě. "Tae co si to udělal?" Zeptal se mě Jin. Nic jsem mu na to neřekl a sklopil jsem zrak. Přišel ke mě JungKook a chytl mě za ruku. "Tae víš že zato co se stalo nemůžeš" Zeptal se mě. Zakroutil jsem hlavou "Můžu" řekl jsem slabým hlasem. "Tae nemůžeš za to" Řekl Suga. "Můžu" řekl jsem a stekli mi slzy. "Taehyungu notak ty za to nemůžeš" řekl mi Jin a já se na něho podíval. Jin si sedl na kraj mí postele. "Riky se probudí neboj se a bude zase vpořádku" řekl mi Jin a usmál se. Sledoval jsem ho a z očí mi stále tekli slzy. 

Najednou do pokoje vešli mí rodiče. Všichni jsme se na ně podívali. Máma hned přiběhla ke mě. Podíval jsem se na ni. "Taehyungu co jsi to proboha udělal?" Zeptala se mě a a začala mě hladit ve vlasech. Nic jsem ji na to neřekl a jen mi začali téct slzy více. "Co se stalo?" Zeptal se táta kluků. "Chtěl spáchat sebevraždu" řekl NamJoon. "Cože?!?!" Vykřikli rodiče. Sklopil jsem zrak na svoji ruku. "Proč si to sakra udělal!"Křikl na mě otec. Nic jsem neříkal. "Řekne nám někdo proč to udělal?!" Zeptal se otec kluků. "Protože si myslí že může zato že ta dívka která ho zachránila tak může zato že je v komatu a má jen 20% šanci na přežití" Řekl JungKook.  Máma se na mě podívala. Taky jsem se na ni podíval. "A coje to za dívku?" Zeptala se. "Leží vedle na pokoji" řekl Jin. "Já se neptala kde leží, ale co je to za holku!" Vykřikla. "Je to Češka" řekl jsem. Máma se na mě podívala. Přikývl jsem.