Setkání (POZASTAVENO)

*17*

Též jsem se pousmál a pohladil ji po ruce. "Necháme vás o samotě" řekla jeji máma a všichni z pokoje odešli. 

Když se dveře zavřeli usmál jsem se a políbil jsem Riky do vlasů. Riky se usmála. Obešel jsem lůžko a sedl si na židli. Riky se snažila mluvit, ale pořád ji to nešlo. "Nenamáhej se Riky" řekl jsem ji. Uviděl jsem ji v očích lesk slz. Utřel jsem ji je "Bolí tě něco?" Zeptal jsem se ji. Přikývla. Zazvonil jsem na sestru. Ta přišla i s doktorem. "Co se děje?" Zeptal jse doktor. "Ptal jsem se ji jestli ji něco bolí protože ji tečou slzy a ona přikývla" řekl jsem mu. Doktor přikývl. Posvítil Riky znovu do očí malou baterkou. Riky se na baterku ani nepodívala. "Slečno dáme vám kapačku proti bolesti" řekl doktor. Riky přikývla. Sestra ji vyměnila kapačku a doktor sledoval Riky. Riky pořád brečela a já ji držel za ruku. 

Najednou se začala dusit. Vylekaně jsem se podíval na doktora. "Běžte prosím na chodbu" řekla sestra. Přikývl jsem a odešel. 

Na chodbě stáli všichni. "Co se stalo??" Zeptala se máma Riky. "Rozbrečela se že ji něco bolí tak jsem zavolal doktora a teď se začala dusit" řekl jsem se slzami na krajíčku. Jeji máma si sedla na židli. 

Po půl hodině z pokoje vyšel doktor. Všichni jsme k němu přišli. "Jak je na tom?" Zeptala se ho máma Riky. "Její stav je pořád stejně vážný" řekl doktor. "A co teď má šanci?" Zeptal se táta Riky. "Je to 50 na 50, ale spíšemá jen 20% šanci na přežití. Museli jsme ji uvést znovu do komatu je mi to líto" řekl Doktor a poklonil se. Její mámě se podlomili kolena manžel ji chytil a posadil na židli. Podíval jsem se na kluky, kteří byli taky v šoku. 

Z pokoje vyšla sestra. "Můžete jít za ní" řekla a odešla. Je jí rodiče tam hned šli. Kluci tam šli taky a já zůstal na chodbě. Sedl jsem si na židli a schoval si obličej do dlaní.