Setkání (POZASTAVENO)

*16*

Začal jsem se s klukama bavit.

Po hodině do pokoje přišla Eun s rodiči Riky. Podívali jsme se na ně. "Ahoj" pozdravili nás. "Ahoj" řekli jsme a já sklonil hlavu. Ucítil jsem něčí ruku na rameni. Podíval jsem se čito je. Byla to ruka mámi Riky. Pousmál jsem se. "Promiň že jsme na tebe řvali na vás na všechny" řekla její máma. "To je vpořádku mi vás chápeme" řekl NamJoon. "Ne opravdu promiňte Eun nám řekla jak to bylo. Udělala to jen kvůli tobě." řekla a podívala se na mě. Pousmál jsem se. "Já vás chápu chránila úplně cizího člověka, kterého ani neznala" řekl jsem v klidu. "Ale jak je možné že jste všichni byli na stejném místě?" zeptal se otec Riky. "Ona Riky mi pomáhala v mé kavárně kam si kluci přišli pro kávu. A najednou se ozval výstřel tak jsem se schovali za pult a oni k nám do kavárny hodili bombu s rajským plynem a usnuli jsme" Vysvětlila Eun. Jeji rodiče přikývli.

Najednou jsme slyšeli slabý hlas. "T-ta-tae" řekl ten hlas. Všichni jsme se podívali na Riky. Ta otevírala oči a snažila se mluvit. "Riky" řekla její máma a hled ji začala hladit ve vlasech.

Pustil jsem ji sednou k posteli. Došel jsem ke klukům. Usmáli se. "Riky" říkala je jí máma pořád do kola. Uviděl jsem jak Riky otevírala oči. "Riky jak ti je?" Zeptala se ji máma. Riky se snažila promluvit, ale nešlo to. "Rik nenamáhej se" ozval jsem se. Riky se na mě podívala. Usmál jsem se a šel blíž k posteli. Stoupl jsem si na druhou stranu postele. Riky ke mě otočila hlavu a pod maskou se pousmála.