Setkání (POZASTAVENO)

*14*

Po půl hodině ke mě přiběhli kluci. Podíval jsem se na ně se slzami v očích. "Co se stalo?!" Zeptal se mě hned NamJoon. "Nevím prostě začala ztrácet tep" řekl jsem mu a sedl si na židli. Pane bože" řekl Taea sedl si vedle mě. 

Najednou někdo přiběhl. Byl to manželský pár. "Vy jste BTS?" zeptala se nás žena. Přikívli jsme. "Kde je naše dcera a co jste ji provedlí!" Křikl na nás muž. "Tak za 1. My jsme ji nic neudělali, 2. Je na pokoji, ale jsou u ní doktoři" Řekl NamJoon. "Nekřič na mě mladej! Vy už ji neuvidíte je vám to jasný?!" Křikl muž na nás. "To nemůžete" řekl Taehyung. "Ty mlč ano! vím že za to můžeš hlavně ty!!" Křikl na něho Rikyn otec. Tae se chystal něco říct, ale zarazil jsem ho. "Dobře rozumíme" řekl NamJoon a pokynul abychom šli. Rozešli jsme se pryč z nemocnice. 

Uběhl rok 

Pohled Riky

Začala jsem vnímat všude něco pípalo a smrdělo desinfekcí. V hlavě jsem cítila velký tlak že jsem si myslela že mi každou chvíli praskne. "Riky" slyšela jsem hlasy, který se pořád opakoval. Pomalu jsem začala otevírat oči. "Riky" ozval se ten hlas znovu. Opatrně jsem otočila hlavu k onému hlasu. Spootevřenými oči jsem se podívala na zdroj hlasu. Byl to hoch, s ubrečenýma očima. Ucítila jsem jak mě začal hladit po hlavě. "Riky probudila ses" řekl a usmál se. Snažila jsem se promluvit, ale ucítila jsem v krku hadičku. Hoch se natáhl za mě a na něco zmáčkl.