SuperHero 'Dokončeno'

018

Uběhlo pár dní.

Konečně Donalda přesunuli na normální pokoj a my ho mohli navštívit. 

,,Ahoj Donnie," objevila jsem se ve dveřích.

Když jsem uviděl Elis, usmál jsem se a poposunul na posteli. Políbila mě.

,,Někoho jsem vzala s sebou," objevil se ve dveřích cvokař.

,,Zdravím," řekl jsem.

,,Ahoj, Donalde," usmál se a natřepal mi polštář, který mi dal za záda, aby se mi lépe sedělo.

,,Jak to zvládáš?" zeptal se mě.

,,Skočím, pro nějaké občerstvení," usmála se na nás Elis a zavřela dveře.

,,Mám strach," přiznal jsem se.

,,Ze smrti?"

,,Ne. Vím, že to jednou musí přijít."

,,Tak z čeho konkrétně?"

,,Bojím se, že ...Nechám tu Elis osamotě." Odmlčel jsem se. ,,A ona to nezvládne," vzdychl jsem.

,,Ona to zvládne, Donalde. Navíc je to moc milé a hezké děvče. Máš štěstí."

,,Nějak moc najednou," řekl jsem sarkasticky.

,,Jsem tu," vrátila jsem se s džusy a malým občerstvením. Vše jsem položila na stolek a rozdělala Donaldovi džus.

,,Už Vás tu nechám. Rád jsem tě viděl, Donalde, drž se." Lehce mě štípl do ramene.

Podal jsem mu ruku. ,,Vy taky doktore."

Odešel.

,,Tak jak se máš?" přiklonila se ke mě Elis a já ji konečně pořádně políbil.

,,Dobře a jak se vede tobě?"

,,Chybíš mi.."polkla slzu.

,,Elis," chytl jsem ji za ruku. Nechtěl jsem jí lhát. Ale musel jsem. ,,Budu v pořádku." Hladil jsem ji po ruce.

Usmála jsem se. Byla to lež.

,,Jo," utřela si slzu. ,,Tvoje máma říkala, že se odpoledne staví a mám tě od všech moc pozdravovat, a zítra tě přijde navštívit i John. Tak žádné hlouposti," políbila jsem ho na nos.

,,Jak bych jen mohl." Usmál jsem se.

,,Nechybí ti tu nic?"

,,Ty mi chybíš," hladil jsem ji po ruce.

,,Konec návštěv." Přišla sestřička.

,,Ještě pět minut, prosím," řekla Elis.

,,Nepřichází v úvahu. Pacient potřebuje klidový režim. Vy ho jen rozptylujete." Podívala se na mě přísně.

,,Příjdu zase zítra, ano?" políbila jsem ho.

,,Dobře," usmál sem se a ještě ji pohladil po ruce.

Vstala jsem a přede dveřma jsem mu věnovala pohled.