SuperHero 'Dokončeno'

019

Pondělí. Já nesnáším pondělí. Zamáčkla jsem budík. Líně jsem vstala a nějakým způsobem došla do koupelny. Ten pokus o úsměv v zrcadle stál za to. Haha.

Sešla jsem dolů a vzala jsem si jablko a jogurt.

,,Jak se má moje oslavenkyně?" přišla máma a dala mi pusu do vlasů.

,,Mamí," řekla jsem s plnou pusou.

,,Co?" otočila se.

,,Mami, nevím jestli to budeme dneska slavit.." vzdychla jsem.

,,Zlatíčko, nemůžeš se takle trápit."

,,Nech to být, stejně - už musím do školy." Zakousla jsem se do jablka a utíkala na autobus.

Dneska to bude stejně hrozný jako jindy.

****

Brzo ráno mě probudila sestřička. Měla fakt hezký prsa, ale nějak jsem na to neměl náladu. 

Odvezla mě na nějaký vyšetření. Projel jsem tunelem. A čekal na výsledky.

Pak přišla máma. Zase vyšilovala. 

Hele já si toho raka fakt nevybral.

Elis měla dnes narozeniny a já ani nemohl být s ní.

,,Mohl bych, prosím, zpátky na pokoj?" Tohle byla moje první věta za dnešek. Nechtěl jsem poslouchat ty kecy. Nevím, kdo o tom věděl víc, jestli doktorka, nebo moje matka. Ale sázím na to druhý. Matka.

Pak někdo otevřel dveře. Ležel sem k nim zády. Koukal na oblohu a kapačku. Střídavě. Pro zábavu.

,,Donne," byl to hlas mýho táty.

Otočil jsem se. 

,,Hele, máma.."

,,Tati," řekl jsem, ,,Ona to zvládne. Je silná. Strach mám o tebe.."

Táta mě jen chytl za ruku a pohladil.

Bylo chvíli ticho. Pak se nadechl.

,,Chlape, máš tu vůbec něco na sebe?"

,,Co?" nechápal jsem. Absolutně ne.

,,Elisabeth má přeci dnes narozeniny. Ty by jsi ji nechal o samotě?"

Já jsem jen zíral.

,,Dnešní večer strávíš s ní," usmál se.

,,A jak to.."

,,Neřeš, a nasedej, uděláme z tebe zase člověka." Přistavil mi k posteli vozíček a s mámou jsme šli, teda mě vezli, do auta. Domů.

****

Přišla jsem ze školy a praštila s taškou za dveřmi. Utíkala jsem nahoru.

,,Elis!!" křičela máma.

,,Pak to zvednu!" vykřikla jsem zpátky.

,,Elis, pojď dolů!" 

,,Mami, já nemůžu! Musim za Donaldem!"

,,Elisabeth, okamžitě přijdi dolů!"

Aggggrrrr, vztekala jsem se a šla tedy dolů.

,,Mami já nemám čas," snažila jsem se jí vysvětlit. ,,Za chvíli končí návštěvy a já musím za ním."

,,Ne Elis, dneska máš narozeniny."

,,K čertu s narozeninami!"

,,Elisabeth!"

,,Promiň," vzdychla jsem a objala ji.

,,Hele, mám pro tebe překvapení," řekla máma a dala mi pusu do vlasů.

,,Jaký?"

,,Na to si musíš vzít šátek, přes oči."

,,Eh?" než jsem se vzchopila na otázku, už jsem měla šátek kolem očí.

,,Teď pomalu. Pojď, povedu tě."

Chytla mě za ruku a vedla ven. Pak mi pomohla do auta. 

Nastartovala a někam jsme jeli. Deset? Možná dvacet minut. Nevím.

Zastavila. Otevřela mi dveře a pomohla mi ven.

,,Ne nesundávej si ho."

Pocitově jsem věděla, že jsem někam vešla. 

Do místnosti?

,,Elis, až uslyšíš cvaknutí dveří, tak pak si ho můžeš sundat. ANO?" zdůraznila.

Přikývla jsem.

Cvak. 

Dveře se zavřeli.

Sundala jsem si šátek.

Neveřila jsem vlastním očím.

,,Ahoj, El," usmál jsem se.

,,D-D-D-Donnie?!" vykřikla jsem a skočila mu do náruče.

,,Ahoj," silně mě objal a políbil do vlasů.

Objal jsem ji tak silně, že mi v tu chvíli bylo jedno, jestli ji umačkám.

,,Donnie, jak.. co.." koktala.

,,Rodiče," usmál se.

,,Posaď se," potáhnul jsem ji židli.

,,Moc ti to sluší," přitáhla si mě k sobě a políbila.

,,Děkuju. I tobě," pošeptal jsem.

,,Uvařil jsem pizzu," usmál jsem se a podal krabici s pizzou.

,,Moje oblíbená sýrová!" vykřikla jsem.

Usmál jsem se.

,,Donnie já - pořád - " nechápala jsem.

,,Teď jez, pak ti všechno řeknu." pohladil jsem ji po ruce a spolu jsme se u nás v kuchyni najedli.

______

Poslední díl této knihy z České republiky :-)