007

310 6 5
                                    

Co do píči? Jen jsem koukal. Já mu snad rozbiju hubu.
,,Mám to kousek," Usmála jsem se a podívala na Donalda. Jako kdyby ten úsměv měl patřit jemu.
,,To nevadí." Mrkl na me John.
,,Donald to přežije." Usmál se John zlomyslně.
,,Ne promiň. Opravdu to mám kousek." Zopakovala jsem.
,,Ukaž," najednou mi Chytl on jednu tašku s nákupem.
Rychle jsem zareagoval a sáhl sem po jedné z igelitek, které držela v ruce.
,,Dekuju." Usmála jsem se. Ten její úsměv.
,,Tak zítra." Chtěl jsem dodat volové, ale nechci být neslušný. Však toho si ještě užije ...
,,Jsi hodný," zase ten úsměv.
,,Není to těžké?" A zas. Holka přestaň! Ty mě začínáš ovládat! To nemá být obráceně!
,,Ne," usmál jsem se. Má krásné oči. A sladký úsměv.
,,Kam až jdeme?" Zeptal jsem se.
,,Už jsme tu," zastavila se u branky.
,,Dneska máme návštěvu ... ale co takle příště?" Ukázala jsem na dveře domu.
Zve mě k sobě? Teď to neposer! Rekni neco chytryho!
,,No..." ty jsi debil. Dej si facku.
,,V pohodě." Usmala se.
,,Tak děkuji za nákup," vzala jsem si ho. Bylo mi trapně.
,,Jo neni zač," pane bože. Jsem vůl!
,,Tak zítra?" Jsi králem volů, Donalde!
,,Jasně zítra ahoj" zavřela jsem branku.
Zítra s ní musim mluvit ... proc se před ní chovám jako debil? Mohli jsme se líbat! A já to zase posral.
Asi si jen nalhávám, že se mu líbím. ,Tak zitra' znělo mi v uších.
,,Jsem doma," zavřela jsem za sebou dveře a ještě rychle  jsem se podívala ven abych ho viděla.

SuperHero 'Dokončeno'Kde žijí příběhy. Začni objevovat