,,Přišly občanské bouře, které nevedl nikdo jiný než starosta našeho městeč-"
Zvonek vyrušil učitelku z jejího výkladu.
,,Ještě jsem neskončila!" začala křičet, ale nikdo si jí nevšímal.
,,Ale my s vámi jo," ozvalo se zezadu a celá třída vybuchla smíchy.
,,Jste po škole, Williamsová!" hysterčila učitelka, ale vrátil se jí jen smích.
,,Stejně to vydrží jen 5 minut a pak mě pustí," sykla se smíchem dívka a společně se svou spolusedící se zasmály.
~Byl by to takový pohodový den~
×××
Šla jsem cestou ze školy. Nakonec jsem měla pravdu tak jako vždy, učitelka mě už do 5 min po zvonění pustila a já si šla sbalit věci. Dnes jsem to vzala přes malý lesík. Společně se svou maminkou a bratrem bydlím dál od civilizace. Nikdy nám to moc nevadilo. Kolem mě zpívali ptáci, někde v dáli jsem slyšela šumění malého potůčku. Na chvíli jsem zavřela oči a pozorně poslouchala. Bylo to uklidňující jen tak stát uprostřed zvuků lesa, než začneme s matkou uklízet, vařit a celkově dělat to, co bylo potřeba. Otevřela jsem zpátky oči a chtěla vyrazit dál, ale něco mi v tom zabránilo. Jelikož jsem už na pobyt uprostřed divočiny zvyklá, cítím to co ostatní lidé ne. A já právě cítila něčí přítomnost.
~Někdo tu se mnou je~
ČTEŠ
Roses
Short StoryRůže... Proč je ve všem tato rostlina? Je něčím výjimečná, něčím magická? Všichni o ní mluví a já nevím co se děje. Kdy jsem se ke světu tak uzavřela? ××× Stal jsem se zbloudilým a jediná možnost byla svést ji z cesty taky.
