Celé moje tělo se otřáslo. Nebylo zvykem, že bych někoho zrovna tady potkávala. Pomalu jsem se rozešla.
Třeba to je jen nějaký houbař, či ta babička s kořením.
Jak naivní...
Krůček po krůčku jsem postupovala směrem na moji domovskou louku. Za mnou jsem postřehla cizí kroky. Sice mě krásně doplňovaly, ale to si fakt někdo myslí, že to nepoznám? Rozeběhla jsem se. Cítila jsem nebezpečí až do morku kostí, do té nejmenší žilky, přes kterou proudila má krev. Byla to krev blázna, jež si myslel, že ho dotyčný nechytnete.
~,,Byla jsi pomalá, beruško..."~
×××
Nacházela jsem se v opuštěné budově. Přede mnou bylo bylo okno, které už dávno netěsnilo, jelikož přímo uprostřed něho byla velká díra. Něco mě k němu táhlo, něco jiného. Přešla jsem k němu a vyklonila se z něho.
Najednou jsem stála v rozkvetlé zahradě. Pomalu jsem se otáčela a zjistila, že ta budova je mi přímo za zády. Jak jsem tak stála, něco zašustilo a já se otočila zpět. Stál tam přede mnou kluk. Lehký vítr mu česal světle hnědé vlasy a zvláštně se usmíval. Podívala jsem se mu do očí. Tak uklidňující rudé...
~,,Už jsi jen má..."~
ČTEŠ
Roses
Short StoryRůže... Proč je ve všem tato rostlina? Je něčím výjimečná, něčím magická? Všichni o ní mluví a já nevím co se děje. Kdy jsem se ke světu tak uzavřela? ××× Stal jsem se zbloudilým a jediná možnost byla svést ji z cesty taky.
