,,Áááááh!" vykřikla jsem a pak jsem se rozhlédla po pokoji.
,,Už zase..." protřela jsem si oči. V ten moment se do mého pokoje přiřítil můj starší bratr.
,,Sakra, jsi v pořádku?" Celé jeho oblečení bylo mokré a na tváři měl starostlivý výraz.
,,Jen... Zase ten sen." Po tvářích mi začaly stékat slané drobné kapičky vody.
,,Ale ne..." povzdechl si, sedl si ke mně na postel a pořádně mě objal. Jako jediný věděl o téhle věci se sny, divnými pocity, zvláštními SMSky a hlasy v hlavě.
,,Ale, beruško, neplakej," promluvilo To ke mě zase a mělo to opačný účinek. Ještě více jsem se rozbrečela.
Po chvíli, když jsem se už začala pomalu uklidňovat, uslyšela jsem venku hroznou ránu.
Víc mě k sobě přitiskl a pro sebe si zamumlal: ,,Další růže je pryč."
~O čem to mluvil?~
×××
Zpátky jsem ulehla a přemýšlela. Proč se to děje mě? Proč se to děje nám? Bratr mě vždy strážil jak oko v hlavě. Byl jako otec, který umřel, když jsem byla malá. Ruku jsem dala pod polštář a snažila se najít talisman. Byl to takový malý kamínek, který jsem svírala vždy, když jsem měla strach. Ale místo něho jsem nahmatala papír, jehož obsah mi vyrazil dech.
~,,Mami?!''~
ČTEŠ
Roses
Kısa HikayeRůže... Proč je ve všem tato rostlina? Je něčím výjimečná, něčím magická? Všichni o ní mluví a já nevím co se děje. Kdy jsem se ke světu tak uzavřela? ××× Stal jsem se zbloudilým a jediná možnost byla svést ji z cesty taky.
