Potřeštěné nápady

#10

Napiš příběh začínající slovy „jsou tři hodiny ráno"

„Jsou tři hodiny ráno, co se sakra děje?" zvedl Michael zvonící telefon.
„Ahooj, Míšo!" Škubnul sebou, když mu do ucha zařval opilý Ethan.
„No nazdar."
„Ty seš naštvanej? Prooč?" fňukal jeho přítel.
„Protože seš namazanej a budíš mě uprostřed noci, Ethane," povzdechl si unaveně.
„Aha, promiň. Ono už je fakt tolik?"
„Proč voláš?" změnil Michael téma. Chtěl se vrátit do postele a zachumlat se zpátky pod vyhřátou deku.
„Já jsem... já už nevím," hihňal se Ethan. Michael obrátil oči v sloup.
„Kde jsi? Přijedu pro tebe."
„Jó, to jsem chtěl. Abys pro mě přijel, no jo," mudroval si pod nosem Ethan.
„Tak kde?" naléhal Michael.
„Ee, víš, jak je ve městě ta nová hospoda?"
„No."
„No tak tam, no. A přijeď rychle, prosíím," zakňoural Ethan. Michael si povzdechl. Ethan byl sice k sežrání, když byl opilý, ale aby tento fakt vzal náležitě na vědomí, musel by být déle vzhůru. Teď se mu chtělo jen spát.
„Už jedu, nikam nechoď, počkej tam na mě, jo?" Při řeči se oblékal.
„Tak jo, tady si- Au! Sakra! Tady si sednu a ani se nehnu," bylo slyšet, jak o něco zakopl a málem upadl. Michael, už trochu probraný, se zasmál.
„Dobře, a už nic nepij, ano? Nechci mít poblitý auto."

„Míšo! Ty už jsi tady?" vyskočil Ethan z obrubníku a zapotácel se. Michael otevřel dveře spolujezdce a vzal Ethana kolem pasu, aby mu neupadl.
„Tak pojď, pojedeme domů."
„Tak jo. Doma to mám rád. Tebe mám taky rád, víš to, Míšo? Víš?" Michael už si všiml, že jakkoli zněl po telefonu aspoň trochu v pohodě, tak v pohodě fakt není.
„To víš, že to vím," přidržel ho pevněji, když se Ethan náhle zastavil a zase málem upadl.
„Nevíš, nevíš to. Jak bys to mohl vědět, když jsem ti to nikdy neřekl? Nevíš," objal ho oběma rukama kolem krku, aby zdůraznil svá slova.
„Ale teď jsi mi to řekl, takže už to vím," přejel mu palcem po boku.
„Řekl? Hm, ale to jsem řekl, že tě mám rád. Ale já tě mám víc než rád, a to jsem neřekl, ne?" ošil se Ethan.
„Ne, to jsi neřekl."
„To jsem neřekl nikdy, viď?"
„Ne, Ethe, neřekl. A pojď už, je tu zima."
„Tobě je zima?" zavrněl mu do ucha. Michaelovi přejel mráz po zádech a když ho Ethan políbil, strčil mu ruce pod tričko a začal ho hladit po zádech, se zasténáním ho od sebe odtrhl a posadil do auta.
„Musíme jet domů, seš opilej, neblbni," dostal ze sebe, když k němu Ethan zvedl lehce zamlžený pohled.

„A stejně jsem to nakonec neřek, že jo?" usmál se Ethan na svého přítele, když se druhý den ráno probral a spolkl připravený růžový prášek.
„Ne, neřekl," odpověděl si sám. Michael se na něj naoko nechápavě podíval.
„Cos neřekl?"
„No že tě miluju," uchechtl se Ethan jeho herectví. Michael zůstal lehce zkoprněle koukat, nečekal, že to doopravdy řekne.
„A víš, že jsem rád, žes to neřekl?" zamumlal mu pak do rtů.
„Proč?"
„Protože opilýmu bych ti nemohl dokázat, že tě taky miluju."