Potřeštěné nápady

#12

Napiš příběh o křečkovi, který bude umět mluvit

Ethan, zmožen nákupním odpolednem se svým přítelem, dvěma dcerami a synem, se loktem opřel o polici v hračkářství, kde právě probíhala čilá debata o výhodách a nevýhodách Petšopáků či čeho.
„Ahoj, já jsem Bobby, jak se jmenuješ?" ozval se z oné police robotický hlas.
„Ježíšikriste!" zařval a odskočil. Pak se rozhlédl, spatřil několik nechápavých pohledů, upřených na jeho osobu.
„Pardon, jsem se lekl," zamumlal omluvně. Robotický hlas stále opakoval těch sedm slov. Nechápavě se přiblížil zpět a pohledem skenoval onu polici. Oči se mu rozšířily úžasem, když spatřil malou plyšovou hračku - zrzavého křečka s malýma, černýma očkama. Vzal jej do ruky a ucítil drobný motůrek, ukrytý v plyšových útrobách drobného zvířátka.
„Jé, tati, co to máš?" upoutal Thomasovu pozornost. Natáhl k němu dlaň.
„To je Bobby," řekl a stiskl mu bříško.
„Ahoj, já jsem Bobby, jak se jmenuješ? Ahoj, já jsem Bobby, jak se jmenuješ? Ahoj, já jsem Bobby, jak se jmenuješ?" opakoval křeček.
„To je super!" přerušily debatu o Petšopácích i Emily s Clary. „Je jich tam víc?" Ethan pohledem zkontroloval inkriminovanou polici a zavrtěl hlavou.
„Ne, tenhle je poslední." Nejmladší Clary smutně potřásla hlavou.
„Achjo. To by bylo nefér, kdyby ho měl jen jeden."
„Mně by to nevadilo, stejně bych si s tím nehrála," usmála se Emily. Clary se nadějně podívala na Thomase.
„Ale no jo, tak si ho nech, prtě," rozcuchal jí vlasy. Dívka se okamžitě naježila a založila si ruce na hrudníku.
„Jsem jen o tři roky mladší!" ohradila se.
„Tak pojďte, už mě bolí nohy," zarazil vznikající hádku Michael.

„Už spí?" zašeptal Ethan, když si Michael přišel lehnout. Michael přikývl, objal ho a políbil.
„Ahoj, já jsem Bobby, jak se jmenuješ?" ozvalo se, když se převalil na záda a přitáhl si svého přítele do náruče.
„Kde je ten pitomej křeček?" zavrčel naštvaně. Ethan se rozesmál, sáhl kamsi za Michaelovu hlavu a křečka položil na noční stolek. Pak už mu nic nebránilo, aby Michaela důkladně políbil.