Potřeštěné nápady

#8

Napiš příběh, kde hlavní roli bude mít odpadkový koš nebo popelnice

„Thomasi?!" rozlehl se domkem naštvaný křik mladého muže.
„Ano, tati?" vykoukl zmíněný z ložnice, kde si, doteď nerušen, četl.
„Můžeš mi, prosím, vysvětlit, jak to, že ta popelnice, co jsi měl vyvézt před dům, stojí vzadu?" Michael přestal křičet a přešel k mnohem nebezpečnějšímu tichému hlasu.
„Eeh..." podrbal se Thomas provinile na zátylku. „Zapomněl jsem?"
„Tak tys zapomněl. Asi zapomenu, že máš slíbené prázdniny u Petera, co tomu říkáš?"
„Co se tu děje?" objevil se Ethan, přilákán křikem a následným celkem děsivým tichem.
„Thomas zapomněl, že popeláři nechodí lidem za baráky a aby vyvezli popelnice, musí se tyto nacházet před domem." Thomas se přikrčil, protože když jeho otec mluvil tímto způsobem, byl vytočený na nejvyšší míru.
„A to je takový hrozný problém?" zasmál se s úlevou Ethan. V první chvíli se totiž lekl, že se někomu něco stalo. Michael k němu otočil svůj pobouřený pohled.
„No ovšem! Máme z něj vychovat slušného člověka, a jak to máme asi dělat, když naprosto ignoruje všechno, co mu říkáme?"
„Zlato, klid," usmál se na něj menší muž a vzal ho za ruku. „Že jednou zapomene na popelnici přece neznamená, že nás ignoruje, ne?" Gestem naznačil Thomasovi, ať zmizí do svého pokoje, že to s tátou vyřídí.
„Ale..." namítal Michael, ale byl umlčen a dlaní svého přítele, přitištěnou na ústech.
„Žádné ale, hm? Pojď, dáme si sprchu a pak mi povíš, co se stalo, že jsi tak vyskakovací, jo?" s úsměvem vlepil svému partnerovi lehký polibek a vydal se směrem ke koupelně.
„Tak jdeš?" otočil se ještě ve dveřích. Michael chvíli tupě zíral na místo, kde před chvílí stál, pak potřásl hlavou a vydal se za Ethanem a při pomyšlení na jeho jemné doteky úplně zapomněl na tu pitomou popelnici.