Objevitelka Carol

Stůj!

Překročila jsem dřevěný práh dveří a uklidila Pokémony do pokébalů. Vydala jsem se směrem k lesu, ale...

Najednou za mnou byly slyšet hlasy, né nebyl to žádný Pokémon, byli to opět zdejší obyvatelé. Chtěla jsem jim vysvětlit, že si vážím toho, co pro nás udělali, ale že chci jít.

Nebyli to schopní pochopit a opět mě zatáhli k nim do obydlí. Je tohle vůbec možný? Už jsem byla opravdu naštvaná. Přespíme tu a brzo ráno utečeme.

Ten plán jsem pozdě večer oznámila i Pokémonům. Neradi, ale souhlasili.

Když jsem se ráno vzbudila vzala jsem si do ruky všechny svoje věci a odešla. Sice jsem měla na sobě nějaké oblečení od nich, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Vydala jsem se do lesa, to byla první destinace, kde se dalo schovat. Pro jistotu. Celá vesnice ještě totiž spala.

Čas bych odhadla tak na půl páté, ale těžko říct. Nevěděla jsem kam přesně jdu, ale stromy přede mnou řídly a já viděla úžasné modré moře. Čistější jsem snad nikdy neviděla. Byla to taková zátoka. Bylo vidět na dno na čistý písek. Sešla jsem po kamenných schodech dolů. Ze vzduchu byla cítit jemně mořská sůl a ve vodě plavali nejrůznější rybky. Tohle by mě bavilo sledovat celé dny, jak si vodní Pokémoni jen tak plavou ve vodě.

Byla průzračně modrá obloha, foukal ledový vánek a Slunce se ještě někde schovávalo.

Obrátila jsem se na své Pokémony. ,,Tak co? Půjdeme dál?"
Buneeary, Lotad
Přikývli tihle dva na souhlas, ale Totodilovi se odsud zřejmě nechtělo.
Byl zahleděný a v jeho očích se třpytila vodní hladina.

Sedla jsem si vedle něho a pousmála se. Koukala jsem do dáli a začala mu vysvětlovat, že bychom měli pokračovat v cestě. Nakonec mě poslechl a my šli dál.

Nechtěla jsem tam zůstávat, protože přece jenom tam vedl ten kamenný chodník, který nemohl postavit nikdo jiný než vesničani!

Cesta nám docela ubíhala, broukali jsme si na cestu a mě napadlo tenhle ostrov zmapovat.

Neměla jsem sice zatím papír ani nic podobného, ale to nebude snad takový problém! Zastavila jsem a řekla
,,Tady zůstaneme"
Máme celý den na to si tu postavit nějaké obydlí na noc.

Právě jsme se nacházeli na nízkém útesu, rostla tu tráva a za náma mimo pár stromů byla i jakási prohlubeň.

,,To je ono!
Postavíme si domeček tady." Ukázala jsem na místo u prohlubně, za ní se nacházeli dva stromy a mezi nimi keř.
,,Nejen, že to bude nenápadné, ale díky větvím stromů budeme mít dvojitou střechu!"

Lotad si přeměřoval místo pohledem a nakonec začal něco říkat.
Všichni Pokémoni šli k díře a začali mi naznačovat něco, co jsem pochopila jako že si chtějí vykopat noru.

Oni budou spát stejně v pokébalech, ale uznávám že to není nejhorší nápad. Kývla jsem tedy na souhlas.
Totodile začal okamžitě hrabat.

,,Počkejte, mám lepší nápad! Co takhle dát si nejdřív snídani."
Zahlédla jsem v dáli keř s jedlými bobulemi. Šla jsem je tedy natrhat a donést.

Sedli jsme si na kraj skáli a jedli.

Po několika hodinách práce máme hotovo! Malý útulný přístřešek.
Totodile mi vykopal spací díru, Lotad nanosil listy na vystlání a Buneary mi pomáhala nosit a lámat klacky na střechu.

Všichni jsme byli natolik unavení, že jsme i bez jídla usnuli.

:d