Objevitelka Carol

První den na lodi

Ráno jsem se probudila plná energie, protože jsme včera až do večera byli na palubě a sledovali oceán.

Kručelo mi v břiše a tak jsem se převlékla z pyžama, vzbudila Pokémony a šla na snídani. Měli tu tři druhy nějakých granulek... jedny normální pro všechny pokémony, pak nějaké lepší "pro rozmazlené" a poslední určené pro vodní.

Takže mám jasno.
,,Co to bude mladá slečno?" Otázal se mne zdvořile číšník.
,,Dvakrát granulky pro vodní typ, jedny normální a pro mě míchaná vajíčka s bagetou a zeleninou, prosím." Usmála jsem se na číšníka a ten šel vzkázat kuchařovi naší objednávku.

Po chvilce čekání donesl Pokémonům granulky a mně vajíčka. Lota, Lotad, Totodile, Buneeeary! Poděkovali jsme všichni slušně a vrhli se na to.

Mňam! Donesla jsem jim k tomu ještě malou skleničku čisté vody a sobě pomerančový džus.

Nemůžu se dočkat na Pomerančové ostrovy, je to ráj. Můžete tam potkat se štěstím i pár vzácných Pokémonů. Za tři dny bychom měli být už tam.

Po snídani jsme šli na druhou stranu paluby než jsou lehátka. Bylo tam dost prostoru a mně se to zdálo jako ideální místo pro trénink. Zvláštně pro Totodila a Lotada, když jsme takhle na volném moři. Lotad se nedávno naučil bublinkový proud, ale ještě se mu to moc nedaří a Totodilovi neuškodí zkusit si po delší době vodní pistol.

Samozřejmě Buneary jsem z tréninku nemohla vynechat a tak si sama zkoušela obranný oblouk.

Najednou nás vyrušil nějakej malej kluk. Proběhl kolem nás a za nim se hnal jeho Chespin. ,,NECH MĚ NA POKOJI!! UŽ BĚŽÍME NA OBĚD." Zařval na něj, až jsem dostala záchvat smíchu.

No jo, taky bychom měli jít už na oběd. Vůbec mi nedošlo, že už bude jedna hodina. Máme nejvyšší čas!

V restauraci už byli plné všechny až na jeden stůl. Všude byly vidět šťastné obličeje lidí. Až na nějakého pána a... toho kluka.

Sedli jsme si k poslednímu stolu, Pokémoni měli opět nějaké granulky a ovoce a já si dala rybí filetu s bramborovou kaší a jakousi perníkovou buchtu. Vedle nás seděla u stolu, tak stejně stará holka jako jsem já. Nemám se tady teď těch pár dnů s kým bavit. Takže to beru jako příležitost.

,,Ahoj, já jsem Carol...ty jo, ty máš Gastlyho."
,,Ehm, ahoj, já jsem Denielle. Říkej mi Dany. Aaaa mě se líbí tvůj Lotad." vypadlo z ní nakonec.
Gastly, Lotad
,,Vážně?"
,,No jo. Ještě jsem tě před chvílí považovala za holku s Lotadem."
,,Ještě mám Buneary a Totodila!"

Chvíli jsem se tak bavily a staly se z nás za tu chvíli dobré kamarádky. Doporučila mi zmrzlinu, kterou prodávají v restauraci. Už tam ráno byla i s jejím Aipomem a Magbym.

Vybrala jsem si citrónovou, Totodile jahodovou, Buneary vanilkovou a Lotad limetkovo-sušenkovou. Byla opravdu moc dobrá.

Dany zatím byla na palubě a i s Pokémony odpočívala. Dnes je ideální den na to, skočit do bazénu. Není takové horko jako včera, ale stejně. Je docela vtipné, že jsme na moři, ale nemůžeme se v něm vykoupat.

Šli jsme do pokoje, Pokémoni byli už v pokébalech a já si vzala pyžamo, ručník a hygienické potřeby a šla do sprch. Když jsem se vrátila na pokoj, zastavil mě pohled z okna. Bylo to kouzelné.

Zapadalo slunce, byla oranžová obloha a pomalu se zbarvovala do růžové a fialové. Po chvíli byla tma a začaly se objevovat první hvězdy. Odráželi se ve vlnách a nad mořem se dělala slabá pára. Ten pohled se mi strašně líbil. Přehodila jsem si přes sebe bundu a šla to sledovat z paluby. Chytla jsem se zábradlí. V dálce svítil maják. Hádám, že to byl nějaký z posledních ostrovů v Hoennu, co jsme míjeli.

V restauraci posedávalo pár dospělých s vínkem v ruce, jinak nikde nikdo nebyl. Všichni už spali. Bylo ticho a neslyšeli by jste nic jiného než šum vln. Lehla jsem si na lehátko a pozorovala jasnou oblohu.

Tuhle knížku píšu s Nikibestforever najděte si od ní - Záhada pro Denielle.
Je to v podstatě podobný příběh psaný z jiného úhlu pohledu.