LILY'S POV.
Začínala jsem pomalu vnímat okolí, ale mé pobírání doprovázela nesnesitelná bolest hlavy. I přes to jsem pomalu rozkoukáva náhlý nával světla a zjišťovala, že jsem v úplně neznámém pokoji. Snažila jsem si vzpomenout, co se stalo, ale bolest hlavy mi to stěžovala. Byla jsem na brigádě na nějaké akci. Někdo tam za mnou přišel. Povídali jsme si. Pak nám přinesl pití. Pak se mi udělalo špatně. Šli jsme ven.... Proboha. V tuhle chvíli se mi všechno vybavilo. On mě unesl! Určitě mi musel něco dát do pití, protože jsem si nevšimla ničeho podezřelého, co by mohl udělat. A asi to bylo něco silného, protože mě vážně příšerně bolela hlava.
Když jsem si na tu bolest trochu zvykla, chtěla jsem vstát, ale slyšela jsem odemykání zámku od dveří, tak jsem dál ležela. Otevřeli se dveře a objevil se tu ten ze včera. Mám pocit, že se jmenoval Harry, asi. Hned jak se na mě podíval se usmál.
,, Ahoj zlato. "
,, Kde to jsem?" ptala jsem se s nadějí, že se to nějak vysvětlí a to co si ze včera pamatuju se nestalo.
,, U mě doma. " řekl naprosto klidně a šel od dveří blíž ke mě. Snažila jsem se vypadat taky klidně, ale uvnitř jsem hodně panikařila.
,,Proč?"
,, Protože jsi teď moje. " tahle věta mě jen utvrdila v tom, že si nejspíš ze včera pamatuju dobře. Ne já tu nechci zůstat.
,, Nejsem to jste blbě pochopil. " stále jsem se snažila znít klidně, ale panika uvnitř mě pomalu začínala ovládat.
,, Ale jsi zlato" sedl si ke mě na postel a já od něj hned začala couvat. Nechci být v jeho blízkosti. Chci se sebrat a jít domů!
,, Nemusíš se mě bát."mile se na mě usmál a natáhl ke mě ruku, načež já uhnula. Nechci, aby se mě dotýkal.
,, Nechte mě být!" už mě ovládala panika, ale brečet jsem před ním nechtěla. Musím se aspoň pokusit zůstat silná.
,, Proč? " zasmál se. Dělal jakoby se vůbec nic nestalo. Byl až moc klidný.
,, Jste normální?" zeptala jsem se už trochu váhavě. Měla jsem strach, aby to nebylo už přes čáru a nenaštvalo ho to.
,, Ano jsem "zasmál se ,, proč bych neměl být ? '' pokrčil rameny.
,, Tak mě okamžitě pustíte!" trochu jsem zvýšila hlas, což jsem ani tak moc neměla v plánu.
,, Ne, jak jsem řekl teď jsi moje. " řekl s vážnou tváří. Možná se už i trochu mračil, protože se mu na čele objevilo pár jemných vrásek.
,, To teda nejsem. " tentokrát jsem to řekla normálně, možná už spíše trochu tišeji.
,, Ale jsi " chtěl mě znovu pohladit po tváři, ale já znovu ucukla.
,, Ale notak zlato " usmál se a já od něj začala couvat pryč. On byl ale pohotový a hned mě chytil a přitáhl zpátky k sobě. Možná až moc blízko, což se mi vůbec nelíbilo, ale bála jsem se cokoliv udělat.
,, Nemusíš mít strach, tady se budeš mít líp. " pořád se usmíval.
,, Já chci domů." špitla jsem a sklopila hlavu. Už se mi chtělo brečet, ale snažila jsem se to ještě udržet.
,, Tady je teď tvůj domov. " na to jsem mu nijak neodpověděla. Jen jsem tam seděla u něj na posteli se sklopenou hlavou a snažila se nebrečet.
,, Vlastně jsem se přišel zeptat jak ti je?" dodal chvíli na to. Nejdřív jsem mu nechtěla odpovídat, ale nakonec jsem se přemluvila.
,, Hnusně."
ČTEŠ
I Am Boss ~ Z. M., H. S.
Fanfic,, Tohle se mi líbí. " uculil se Zayn, když jsem nás přetočila, že jsem na něm seděla. ,, A co tohle?" zasmála jsem se a sklonila se k němu. Začala jsem ho líbat, přičemž jsem rukou nenápadně sáhla pod polštář, kde jsem měla připravenou zbraň. V ryc...
