EXPERIMENT (BATIM FF)

2. Záblesky minulosti

Druhý den ráno se Joey probouzel s pocitem člověka přejetého parním válcem. Oči měl červené a oteklé od velkého množství alkoholu, které dokázal s chutí zkonzumovat za jediný večer. Prohrábl si po ramena kaštanově hnědé vlasy a kamenným pohybem ze sebe shodil zaprášenou deku, do které se tu děsivou noc s mírným pocitem viny zabalil. Zděsil se, když zjistil, že usnul ve starých botách, ve kterých se téměř každý den brodí zabláceným lesem. No bezva... zamumlal si pro sebe a pokusil se vstát, ale hlava se mu zamotala na tolik, že se musel na pár sekund posadit zpět na postel.

Po té, co se po částečném vzpamatování odloudal do malé podzemní kuchyňky pro šálek hořkého čaje se zděsil znovu, když spatřil rozcuchaného Henryho ve špinavé košili s miskou cereálií ve klíně. Teda ty ale vypadáš... že by se z tebe stával šílenej vědec? Pousmál se Joey a natáhl se pro rychlovarnou konvici, aby mohl zalít svůj čaj. Henry jen zakroutil hlavou a položil misku na stolek. Koukám, že máš zase okno, Joey. Okno? Proč si to myslíš? Protože máš obličej jako jednu velkou, oteklou dýni a jsi podezřele vysmátý? Joey s nechápavým pohledem usrkl trochu čaje a se zamračením polkl. Hele, přestaň ze mě dělat alkoholika, zase tolik jsem toho nevypil. Zdál se mi akorát fakt divnej sen, to je všechno. Zabručel a znovu si usrkl z hrníčku. Henry se naklonil a začal se plácat přes kolena. BENDY! POJĎ POZDRAVIT JOEYHO! Když Joey spatřil ďábelský obličejík s velkýma očkama vykukující z poza rohu, jako číhající zlo, okamžitě polovinu horké tekutiny polkl a druhou vychrstl na své vousy. C-co to?! Já myslel, že se mi to jenom zdálo! Ty.... Henry ho zadržel. Nekřič, bojí se tě! Chtěl jsi ho zabít, vzpomínáš si? Joey si otřel ústa a raději položil hrnek na stolek. Já... mám to všechno děsně rozmazaný... ale jestli jsem to chtěl zabít, tak bych to udělal i teď... proboha, jen se podívej na ty oči... vždyť my máme v domě příšeru, Henry! Henry se hbitě zdvihl ze židle. Takhle už mu nikdy neříkej, rozumíš? Byl jsem vzhůru celou noc a pozoroval ho, kdyby měl být zlem z pekla, už by dávno něco udělal, nemyslíš? Vyhrkl znepokojeně a udělal pár kroků, aby zdvihl ďáblíka ze studené podlahy. Joey se mezitím posadil na dřevěnou židli a zoufale pozoroval Henryho. Ty jsi to vážně pojmenoval Bendy? Neoslovuj ho ve středním rodu, je to kluk, navíc se k němu to jméno skvěle hodí, že jo, Bendy?Zakončil Henry písklavým hlasem a posadil se vedle Joeyho, při čemž se ho malý Bendy okamžitě chytl za košili a zabořil svou hlavu do jeho hrudi. Ale ne... neboj se ho, už ti neublíží, slíbil jsem to, vzpomínáš? Joey předstíral, že ho neslyší a nadále podivné stvoření pozoroval. Já jen... měl jsem za to, že je to démon, ne jezevčík. Henry se zamračil a natáhl se pro misku s cereáliemi. Nedáš si ještě lžičku, Bendy? Joey hlasitě vydechl a sepjal ruce v modlitbu. To se mi snad opravdu jenom zdá.... Máš v domě démona, pojmenuješ ho Bendy a krmíš ho cereáliema pro děcka? Myslel jsem, že na tom ještě nejsi tak špatně a že máš mnohem víc rozumu, než já. Spletl jsem se. Henry však jeho slova ignoroval a cpal Bendymu lžičku do drobné tlamičky, ze které vyčuhovaly špičaté zoubky. Ten si k ní ale pouze přičichl a s mírným zachrčením se oklepal. Už nechceš? Asi budeme muset najít něco jiného. Toho se taky obávám. Ušklíbl se Joey a dopil poslední lok svého čaje. Přestaň s tím, Joey... Má strach, nevidíš, jak se ke mě tiskne? Jak můžeš být tak nemilosrdný? Tiskne se k tobě, ale mám pocit, že to nebude ze strachu.. Kdy pochopíš, že tě chce sežrat? Na to Henry jen mávl rukou. Vím, že bys ho nedokázal zabít, ani kdybych se tu neobjevil. Joey zvedl oči. O čem to sakra mluvíš? Jistě, že bych ho zabil. Nezabil! Vykřikl Henry rozzlobeně. Pamatuju si to, jakoby to bylo včera. Mě bylo deset, tobě třináct. Nechtěl ses toho kotěte vzdát. Ale to snad ne... Vážně budeš zase vytahovat tu ubohou historku z dětství? Není ubohá.. Když jsi se tenkrát večer vracel ode mě, našel jsi u popelnic kotě, černý kotě. Donesl sis ho domů a staral se o něj jako o dítě a i když ti ho rodiče nechtěli dovolit, ty ses o něj pral, nechtěl ses ho vzdát. Můžeš mi vysvětlit, proč to tady vytahuješ? Protože ti na něm záleželo Joey... Stejně jako mě teď na Bendym. Bál ses, že když to kotě odvezou do útulku, něco mu udělají. Myslím, že mezi démonem a nějakou kočkou je velkej rozdíl, nemyslíš? To sice jo, ale podstatou je to úplně stejný... tak se přestaň chovat, jako blbec a snaž se chápat moje úmysly. Co si myslíš, že s ním udělají lidi tam venku? Joey se zvedl od stolu a věnoval Henrymu nepříjemný, až děsivý pohled. Když jsem usnul, to kotě otec za domem utopil... Ty nikdy nedospěješ, Henry. Bendy na něj malou chvíli litostivě hleděl, po té tiše zakňučel a sápal se po něm malou ručkou, stejně jako v noci, když se chystal zmáčknout spoušť. Joey však bez jediného slova popadl svůj kabát z malého věšáku a odešel. Když hlasitě práskl dveřmi, Henry a Bendy zůstali hledět jeden na druhého.

To nic maličký... On to taky pochopí