EXPERIMENT (BATIM FF)

3. Odsouzený k temnotě?

Všichni moc dobře víme, jak rychlý čas dokáže být. Uplynulo několik dní a Joey se od předešlé nepříjemné situace ještě nevrátil domů. Možná jsem mu to vážně připomínat neměl... ale že by ho to tolik sebralo?  Mumlal si pro sebe Henry, když se rychlým krokem vracel z malého obchůdku, kam zašel pro něco k jídlu. Sakra, doufám, že tam Bendy nezboural polovinu nábytku.... takhle dlouho jsem ho samotného ještě nenechal. V tom ucítil, jak mu v zadní kapse kalhot vibruje mobil. Ve spěchu ho vytáhl a spatřil kontakt Joey s legrační fotkou, u které vypukne smíchy vždy, když mu zavolá. Nyní to však nestačil udělat, jelikož nekoukal na cestu a zakopl o obrubník, při čemž se mu rozsypala celá nákupní taška současně i s jeho mobilem, který skončil v mokré trávě. Ale ne!! Krucinál! Já se na to můžu... Chudáčku, ukažte, já vám s tím pomůžu. Henry zvedl hlavu a spatřil nad sebou starou paní s růžovou blůzou a květovanou sukní, jak se k němu shýbá a podává mu dětské gumové kousátko, které mu vypadlo z tašky. Děkuju vám mnohokrát, madam.... to jste nemusela. Odvětil vstřícně a pátral oběma rukama v trávě po svém mobilu, který stále zvonil. Sebral ho a ze slušnosti hovor nepřijal. Ale no tak, přece nebudu sledovat, jak se tu otec malého dítěte válí po zemi v mokré trávě. Odvětila stará žena s bezzubým úsměvem. Otce malého dítěte?  Oh jistě... Vrátil jí úsměv Henry a vhodil kousátko zpět do tašky. Máte holčičku, nebo chlapečka? Ehhh, kluka, je to kluk. Henry nechtěl ztrácet čas, ale také nechtěl být nezdvořilý. Rodičovství je tak krásné, musí to být zlatíčko, že ano?  Ne...  je to ďábel. Zvedl se Henry ze země a po té se zarazil, když zjistil, co právě řekl. Na to mu stará paní odpověděla mávnutím ruky a znovu tasila svá ústa bez zubů. To vám rozumím, to já mám dvě vnučky a jedna z nich je to samé.... za to ta druhá, to je hotový andílek! Henry přidal do kroku. To věřím... tak... na shledanou! Zašel za roh, vytočil Joeyho číslo a přiložil mobil k uchu. Sakra, to byla ale otravná ženská... zvedni to Joey.... zvedni to. Když Joey ani po pár sekundách hovor nezvedal, vydal se Henry zpět domů. 

O chvíli později už otáčel klíčem od vchodových dveří svého domu. Já jsem nezhasl? Špitl si pro sebe, když dveře otevřel a spatřil světlem rozzářený obývací pokoj. Bez jakéhokoliv bádání po vysvětlení vešel, odložil tašku na dřevěný stolek a zadíval se do zrcadla. Když uviděl vybledlý obličej obklopený černou hřívou, jejíž ofina už by potřebovala zastřihnout a tmavě hnědé oči, pod kterými zářily výrazné kruhy na míle daleko uskočil leknutím. Dáváš mi zabrat, Bendy.... kruci... Bendy!  Poskočilo mu srdce, když uslyšel jekot z podzemního bytu a okamžitě spěchal dolů po schodech. Po nepříjemné cestě ve stísněném prostoru nekontrolovaně rychle otevřel dveře. Bendy! Říkal jsem ti, abys tolik ne.... Jeho tvář ztuhla údivem. Nazdar Henry! Kamaráde! U stolu seděl Joey, s úsměvem od ucha k uchu a v rukou svíral část Henryho oblíbeného trička. Tu druhou část měl v tlamě Bendy, který připomínal rozdivočelého psa a vší silou se s Joeym přetahoval. Teda! Ty máš ale sílu! No ukaž, kdo je zlej Bendy! Ukaž kdo je zlej Bendy! Henry se marně snažil nalézt jakýkoliv náznak toho, že je Joey zase opilý, ale ani při nejmenším se mu to nepodařilo. Joey... co to děláš... co tady děláš?  Joey se prudce sehnul, když Bendy začal škubat hlavou ze strany na stranu, při čemž vrčel a jeho oči se z temně černé částečně barvily do žluté. Vrátil jsem se domů, teda ovšem, pokud ti to nevadí. Proč by mi to mělo.... já jen, kde jsi vlastně byl? No víš, trošku jsem se nad sebou zamyslel, ten chlast mi asi vážně leze na mozek. Bendy otočil hlavou a když si Henryho konečně všiml, natáhl kus oblečení vší silou a vyčkal, až Joey udělá to samé. Když tak učinil, pustil jej z tlamy a Joey se převrátil ze židle. Bendy ze sebe okamžitě začal vydávat zvuk podobný smíchu a rozběhl se k Henrymu, u čehož zaryl své drápky do jeho nohou, šťastným výrazem mu hleděl do očí a ocasem mrskal ze strany na stranu. Je to zatraceně chytrej parchant, Henry. Asi ti dlužím omluvu. Pravil hlasitě Joey, když se zvedal ze země. Henry se kousl do rtů a čekal, až Bendy vymaní drápy z jeho nohou. Po té ho zdvihl do náručí a bolest škrábanců okamžitě ustala, když ucítil, jak mu horké tělíčko padlo kolem krku. Dobrá Bendy, rád bych si teď promluvil s Joeym. Odvětil tiše Henry, pohladil ho po zádech a položil zpět na podlahu. Není o čem mluvit Henry, prostě se omlouvám. Tohle mi k tobě nějak nesedí, Joey.. Co tě najednou přimělo změnit názor? Víš... znáš ten pocit, když tě všechno kolem tebe přestane bavit a tak se jenom válíš po zemi v hospodě a vůbec na nic nemyslíš. Henry zamrkal a skřížil ruce. Ne... Ten fakt neznám. Ty máš nudnej život, Henry. Tebe se to netýká. Co chci říct, je to, že jak si tam tak ležíš... Za chvili ti dojde, že se na tebe lidi dívaj z vrchu. A i přes to, že ráno vstaneš s čistým štítem, ostatní v tobě stejně budou vždycky vidět toho zlitýho chlápka, co si blil do klína a válel se po hospodský podlaze. Takže se mi snažíš říct, že jsi přestal chlastat? Ne, ale chtěl jsi vědět, kde jsem byl. Je sice hezké, že sis vylil srdce, Joey.. Ale to nesouvisí s tím, proč jsi změnil názor na Bendyho. Jo tohle... Počkej... Kde vůbec je? Kde by byl? Někde tady zase.... Kruci. Henry se pomalu otočil a spatřil pootevřené vchodové dveře. Ne... Neříkej mi, že jsi nezavřel dveře, Henry. Já je zavřel.... Musel si je otevřít sám... V tom uslyšeli pronikavý ženský výkřik vycházející z vedlejšího domu. Po zdlouhavém pohledu jeden na druhého se oba rozeběhli po schodech nahoru. Jak se proboha dostal ven?! Okno!! Vykřikl Joey a běžel k otevřenému oknu.

Harolde!!! Přines brokovnici! Něco je v naší zahradě!!! Křičela rusovlasá, odulá žena, jejíž boky byly těsně narvané v úzkých, tyrkysových šatech tisknoucí k sobě malou dívku. Harolde, tak kde jsi?! Jessica si hrála venku a něco jí napadlo! Svítily mu oči nami.... A... Měl obrovské zuby!! Zdůraznila dívka tisknoucí se ke své matce. To bude vlk.. Zůstaňte tady. Prohlásil vousatý muž v bílém tílku.
Po chvíli už hleděl do očí samotnému ďáblovi, který jen seděl v trávě a vyděšeně cvakal zuby. Co to proboha je?! No... To zjistíme na pitvě. Špitl muž a nabil prokovnici. Bendy se zmohl jen na hlasité zasyčení a jeho oči se znovu obarvily do žluta. NESTŘÍLEJTE PANE ANDERSONE!!!! Vykřikl Henry a přeskočil plot. Prosím nestřílejte!! Nikomu neublíží!! Anderson mu věnoval nepříjemný pohled. Nikomu neublíží?! Tahle zrůda právě napadla mou dceru!! Já věděl, že vy zasraní vědci budete v týhle čtvrti dělat jenom problémy!! On si chtěl jenom hrát... Nechtěl jí ublížit... Prosím, nechte ho být a už ho tady neuvidíte! Hrát?  Uvidíme, jak si bude hrát s tímhle. Řekl a znovu na něj namířil, když v tom se před bezvládné tělíčko Henry postavil. Vypadni z mojí zahrady Adamsi, nebo tě taky zastřelím!! Tebe i tu
tvou zrůdu!! Kousek od nich se ozvalo tvrdé dopadnutí lidského těla na zem. Henry! Byl to Joey, který se snažil přelézt plot, ale nezvládl dopad. Henry i Anderson bez jakého koliv slova pozorovali, jak se k nim Joey belhá a otevírá pusu na přicházející slova. Co to děláš, Andersone?! Co bych dělal... Nestrpím, aby nějakej váš posranej experiment běhal po mojí zahradě a děsil moje dítě!! Bendy pevně stiskl Henryho lýtko a těžce dýchal. Uklidni se Andersone!! Myslíš, že jsi frajer, když tady na všechny machruješ s brokovnicí? Ty se do toho neser, ožralo!! Na to mu Joey odpověděl silnou ránou do tváře, při čemž smrtící zbraň zůstala ležet v trávě. Henry bez přemýšlení popadl Bendyho a zmizeli v prachu.

Bendy! Co tě to proboha napadlo?! Jak tě mohlo napadnout utéct?! Ani si neuvědomuješ, co se právě teď mohlo stát! Křičel Henry na třesoucí se stvoření, jehož malé tělíčko strachem ani nestačilo dýchat. Tohle už nikdy nesmíš udělat, rozumíš?! NIKDY BENDY!! ROZUMÍŠ? NIKDY! Bendy jen hleděl do země a držel ho za rukáv. Henry poklekl a sevřel mu obě ruce. Bendy... Ty jsi jiný než ostatní... Okolní svět je pro tebe moc nebezpečný, lidé jsou zvědaví... Lidé jsou zlí a mohli by ti vážně ublížit. Tvé jediné bezpečné místo je u nás.

Prosím... Slib mi že už nás neopustíš.