EXPERIMENT (BATIM FF)

7. Neopouštěj mě

Stále tě slyším... stále tě cítím..... cítím ten moment, kdy mne tvé chladné ruce sevřely poprvé... stále slyším tvůj jemný hlas, když jsi řekl... vítej doma. Když jsi krmil mé tenkrát křehké tělíčko, když jsi mne učil, co je správné. Henry... dal jsi mi všechno... dal jsi mi lásku, kterou bych nikde jinde nedostal. Dal jsi mi přítele... dal jsi mi život... život a jeho smysl. Pro tebe jsem byl člověk.. tys mne neodsuzoval za to, kdo jsem. A teď jsem tě ztratil Henry... nikdy neuvidím tvůj úsměv... nikdy neuslyším tvůj hněv.... nikdy neucítím tvé obětí.

Kdybys tak mohl slyšet tento hlas... hlas, kterým mluvím jen ve svém nitru... nikdy jsem ti nemohl říct, že jsi můj nejlepší přítel..... že jsem ti chybami, které jsem udělal nikdy nechtěl ublížit... řekl bych ti, že má rodina, Henry. Ale já nemohl... nikdy jsem nemluvil, ale vždy jsem ti naslouchal... pamatuji si téměř každé tvé slovo... každý moment, kdy jsi pro mne riskoval život. Stále... tě tu slyším... nevím přesně, co říkáš, ale vím, že jsi to ty. Vůbec netuším, kde jsem... nemůžu vydat hlásku, nemůžu se pohnout... vidím jen černou tmu. Jediné, co cítím je chlad a silná bolest v mé hrudi... ale to, co cítím nejvíce, je vina. Vina dýchat... vina žít... vina otevřít oči. Nechci je otevřít.... ne, když nemám ten hřejivý pocit tam, kde bije mé srdce... pocit, který jsi mi dokázal dát jen ty. Nechci je otevřít, když jsem tě ztratil Henry.... Prosím... Vrať se...

neopouštěj mě.

Proč sebou k sakru tak cuká? Dal jsi mu dostatečnou dávku sedativ?! Jak to mám vědět?? Myslíš, že uspávám dvoumetrovou obludu na denním pořádku? Dal jsem mu, kolik jsem odhadoval! Tak mu dej další! Protože se probírá!! Zbláznil ses? Nemůžu do něj píchat jednu jehlu za druhou, krom toho je přivázaný, co ti asi tak může udělat?! Bendy slyšel hádající se hlasy s ozvěnou a velice nezřetelně. Chtěl se podívat, co se děje, ale jeho tělo bylo natolik zesláblé, že sotva pohnul prsty. Jediné, co se v něm pohybovalo rychle bylo jeho srdce chvějící se strachem tvrdě narážející do poraněné hrudi. Jako obrovský kámen, který se mu snažil rozdrtit žebra a skrze hrdlo prorazit ven. Zrychluje se mu tep... Rogere, on se probírá!! Tak hele.. Jednou ses na tuhle práci dal, tak přestaň bejt podělanej! Démon pomalu otevřel pronikavě žluté oči a první, co spatřil, byl brýlatý starší muž máchající ostrým předmětem v dlani. Okamžitě sebou pohotově škubl, ale v tom si uvědomil, že jeho ruce a nohy svírá jakási tvrdá, studená věc. Nervózně škubnutí opakoval, při čemž jeho tělem projela silná, ochabující bolest. Proboha! Co teď?! Já ti říkal, že jsi mu dal malou dávku! Vykřikl v Bendyho očích stále rozmazaný, ale zřetelně kudrnatý muž. Tomu ale pozornost nevěnoval, daleko více ho znepokojovala ta ostrá věc, kterou držel ten druhý a nedokázal ji identifikovat. Cítil se tak bezbranný, tak slabý. Zmohl se jen na hlasitý a zároveň obranný řev, který použil poprvé, když chránil Joeyho s Henrym před zloději. Oba muži si začali zacpávat uši a s bolestným pohledem se skláněli k zemi. Uspi ho Rogere!! To se nedá poslouchat! Praskne mi hlava! Snažím se!! Vykřikl nepříjemně a napřáhl ruku se skalpelem potřísněným krví, Bendyho krví. Když démon spatřil ostrou věc, přibližující se k němu, v šoku ze všech sil máchnul ocasem. Jaaaaaaaaaa!!!! Do hajzlu!!! Rogere! Teče ti krev! Myslíš, že jsem slepej?! Zavři hubu a chyť mu ten ocas! Bendy cenil zuby a přeze tu silnou bolest se snažil uvolnit své nohy a ruce. Je to démon Rogere... příšera z pekla.... oba nás tady zabije!! Prostě mu chyť ten ocas!! Když se Bendyho ocasu dotkly roztřesené, studené ruce, udeřil jím do křehkého lidského těla, jak nejsilněji mohl a srazil jej na pojízdný vozík s nástroji. Několikrát hlasitě vydechl a zatínal uvězněné pěsti. Náhle uslyšel hlasité vtrhnutí do dveří a spatřil, jak se oba muži sbírají ze země a upřeně sledují jedno místo. Co se to tu krucinál děje?! Omlouváme se pane.. Trochu se nám to tu vymklo z rukou. To vidím. Promluvil znovu drsný, uvědomnělý hlas s důrazem na krvácenící dlaň raněného. Bendy neviděl, o koho se jedná, postava se zjevila přímo za ním a on slyšel jen její pomalé, znepokojující kroky blížící se k němu. Svěřit práci vám dvoum, je jako svěřit dítěti spínač k atomové bombě, nemáte k věcem cit. Jakmile drsný hlas větu dořekl, ucítil démon štípnutí jehly na straně svého krku a tekutinu vstřikující do jeho kůže. Ještě malou chvíli sebou házel, ale postupně začaly jeho svaly polevovat. Nechte nás o samotě... Chci si náš nový přírůstek prohlédnout. Když oba muži se svěšenými hlavami opustili místnost, Bendy spatřil vysokou, štíhlou postavu, které opět neviděl do obličeje. Poznal jen, že má delší vlasy a jakousi černou pásku přes oko. Zdravím tě, můj příteli z pekel. My se ještě neznáme, Negan Morte jméno mé. Bendy cítil, jak jeho srdce zpomaluje a jak přestává ovládat končetiny. Jen tam tak bezranně ležel, lapal po dechu a snažil se pohledět do tváře tomu zahadnému muži. Nejspíš si teď říkáš, proč jsi tady. Na to ti velice rád odpovím, vedu tuhle špinavou laboratoř a starám se o to, aby se věci, jako jsi ty nepohybovali v našem světě, rozumíš tomu, co říkám? Démon na něj nadále hleděl lesknoucíma se očima a zalykal se dechem. Víš, vlastně jsem nikdy nic takového, jako jsi ty neviděl, ale již nyní vím, že jsi originál. Tam venku jsi prý projevil emoce, city k tomu člověku. Mimochodem toho nebohého chudáka je mi líto. Bendy neslyšně zraněně pípnul a těžce polkl. Postava se k němu naklonila a on lépe spatřil jeho rysy. Já vím, že mi rozumíš... Máš vůbec tušení, jak unikátní jsi? Řekl a zjizvenými prsty přejel po jeho drsné kůži na hlavě. Ale my tu na city nehrajeme, city jsou pro slabochy! Zvýšil hlas a tvrdě démona uchytil za jeden z jeho ostrých rohů, ten náhle ucítil malé křupnutí pronikající do jeho lebky a se slabým výjekem se prohnul v zádech. Já vím, já vím... Chvíli to bude bolestivé, ale nakonec pochopíš, že patříš sem. Ukážu ti, kdo skutečně jsi a co to slovo démon, kterým tě nazývají opravdu znamená. Bendy přestával cítit veškerou bolest a pomalu zavíral oči. Teď už ale spi sladce...

Agarasi...