EXPERIMENT (BATIM FF)

4. Tady strážím já!

Tak jsem tu, po fyzické i psychické stránce vyčerpaný, ale stále živý. Sedím na své staré,prachem obalené židli a pokaždé, co se na ní otočím se cítím o rok starší. Toho dne, co se Joey popral s Andersonem se objevil ve dveřích se zlomeným nosem a naraženou pánví, ale ani přes to ho úsměv neopustil. Vůbec netuším, co se stalo, ale každým dnem se mi ten chlap zdá přátelštější, dokonce si myslím, že jsme takovými kamarády nebyli ani jako děti. Může za to snad Bendy? Spojuje nás snad nějakými démonickými silami? Když je řeč o něm, na rozdíl od Joeyho mi připadá čím dál děsivější a silnější. Občas, když se na mě podívá, mám nepopsatelný pocit nejistoty a strachu i když jsem si jistý, že by ani jednomu z nás neublížil. O to je děsivější to, že netuším, jak moc ještě vyroste, už teď je mi výškově po bradu. Jeho drápy a zuby jsou den ode dne větší a ostřejší a i přes to, že ho krmíme poměrně dost, je abnormálně vyzáblý, již na první pohled lze spatřit jeho žebra a páteř. Co mě ale zaráží daleko víc, jsou podivné hrbolky na zádech, vůbec netuším, co by to mohlo být... jako by se....  Henry!!! Proboha, přestaň si psát ten deník pro teplouše a pojď dolů!! 

Jakej deník, Joey? , jak jsi na tohle přišel? To je jedno, pojď dolů! Ozýval se poněkud rozčilený, chraplavý hlas z podzemního bytu. Kolikrát jsem tě prosil, abys mě neotravoval, když mám práci! Proč saka nepřijdeš zamnou, když něco tak nutně potřebuješ? Stěžoval si Henry, když klusem sbíhal po schodech, při čemž cítil, jak se mu prach a špína navaluje na chundelaté červené ponožky. Když doběhl až dolů, při jeho lenosti použít ruku hlasitě kopl do dveří, které se rozletěly, po té
silně udeřily do stěny a první co uviděl, byl Joey pouze ve spodním prádle, jak nadskočil leknutím. Henry!! Co to s tebou dneska je? Moc dobře víš, že tenhle barák nemá daleko k tomu, aby nás v noci usmrtil svým stropem a ty si sem nakráčíš, jak do rajskýho pokoje a práskneš dveřma, div ho celej nezboříš! No jo, promiň, promiň, však víš, že jsem nevrlý, když mě někdo vyruší od psa.... od práce. Mimochodem, mohl by sis prosím obléct ty kalhoty, když se mnou mluvíš?  Jo... jasně. Zabručel Joey a prkenným pohybem si natáhl černé kalhoty na své štíhlé, zarostlé tělo. Dobrá, kde je Bendy?  Proč myslíš, že jsem tě sem volal? Kvůli němu? Ne Henry, volal jsem tě, abys mi pomohl oblíct kalhoty.... jistě že kvůli němu sakra... někdy seš jak nadopovanej. Tak co se děje?  Z jeho pokoje se ozývaj divný zvuky... jakoby.. jakoby něco vyrejval do zdi, nebo tak... a ten jeho řev... tys to neslyšel? Ne já... proč jsi tam nešel?  Nebudu tam chodit, když je takhle agresivní! Když jsem mu přišel naposled na pomoc, dopadlo to hodně špatně. Henry jen zakroutil hlavou a vydal se směrem do Bendyho pokoje. Vlastně se tomu ani nedá říkat pokoj, jedná se pouze o dřevěnou místnost s tvrdou matrací u zdi a starým stolem. Bendy? Špitl Henry a kloubem prstu dvakrát zaklepal. Ozvalo se jen pronikavé zasyčení. Bendy, copak tam děláš, huh?  Neboj se, všechno je v pořádku... jdu dovnitř ano? Pomalu otevřel dveře a již v malé škvírce spatřil nečitelně vydrápané, krvavé obrazce. Henry jen zůstal s vyděšeným výrazem stát ve dveřích a zmohl se jen na: B-Bendy?  Co... co sis to udělal?! Nasměroval svůj pohled do levého rohu a spatřil velké žluté oči ukrývající se v temnotě pod  stolem. Henry poklekl a natáhl třesoucí se ruku. Bendy... copak je?  Proč jsi to udělal?  Vždyť.... krvácíš. Špitl při pohledu na jeho krvácející konečky prstů, jejichž drápy byly téměř pryč. Tak co se tam děje?! Nic, Joey... nechoď sem! Z Bendyho vyšlo jen téměř neslyšné pípnutí a nadále se krčil ve tmě, při čemž silně a hlasitě vydechoval. Bendy... to je dobrý.... já vím, nemám na tebe tolik času a mrzí mě to... ani nevíš, jak moc mě to mrzí. Můžeš... můžeš mě kousnout, nebo cokoliv, ale hlavně se ode mě neodvracej, prosím... neschovávej se přede mnou, dáme všechno zase do pořádku. Když Henry vypouštěl tato slova, díval se do země před sebe, nikoliv do Bendyho očí a než se nadál, ucítil jeho hlavu na své hrudi, při čemž opět pominuly všechny starosti i bolesti. To nic... už je to dobrý Bendy...